Klára Tůmová
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Klára Tůmová
Tenká neviditelná čára
"Co máš s Kohoutkem?" zeptá se mě Kajka rovnou a bez obalu, sotva na její stůl položím dva termohrnky. Zelený s kakaem přistrčím k ní a zeptám se jako správný inteligent: "S kým?" "No primářem Slepičkou přece," uchichtne se a mě to najednou docvakne. Ještě nemám svou hladinu kofeinu. "Ptal se na tebe, asi jsi ho něčím zaujala." Cítím, jak mi růžovějí tváře.
Klára Tůmová
Staronová realita
Nervózní jako pes sedím přímo u vchodu do kavárny. Čekám na svou mamku. Je divné ji tak nazývat. Čekám na svou matku, kterou jsem neviděla od dětství. Růže na stolku přitahuje pozornost. Lepší poznávací znamení jsme však nevymyslely. "Maruško?" osloví mě elegantní dáma skoro nesměle.
Klára Tůmová
Hop nebo trop
Nějakou příhodu čekám každým okamžikem, když slyším už snad podesáté vyzváněcí tón. Zvedni to, zvedni to, úpěnlivě prosím osobu, která kdysi dávno opustila svoje děti s vidinou lepšího života. Vyšlo to? Nevyšlo to? přemítám v duchu. Každopádně se vdala. "Prosím?" ozve se ve sluchátku. "Ahoj mami..." hlesnu.
Klára Tůmová
Most do minulosti
"Je ti doufám jasný, že ti to musim vzít?" ujišťuje se Kajka už poněkolikáté. "Tohle kdyby prasklo, to by byl malér, nejspíš bysme obě letěly," kvílí nešťastně. "Neměla jsem tam vůbec chodit, že?" zeptám se opatrně. Kája konečně nechá neklidného přecházení po kanceláři, ztěžka dosedne na židli a otevře horní šuplík. Tam tehdy smetla všechny léky, bleskne mi hlavou vzpomínka ne až tak dávná. Odvrátím se, chci jí dopřát aspoň zdánlivé soukromí. "Naštěstí se to v podstatě už vyřešilo," uleví si a vyloupne tabletku. "Pořád se bojím," dodá tak trochu dvojsmyslně. "Je to proti pravidlům, ale ty bys to stejně zvládla líp. Jo, a ten kontakt ti nějak seženu."
Klára Tůmová
V křížové palbě
"Majko?" vyruší mě Kajka v kuchyňce, kde zrovna bojuji s opět stávkujícím kávovarem. To jsem jediná, kdo tu pije kafe? Spolknu nevhodné výrazy a vezmu nadřízenou na vědomí. "Hledala jsem tě u tebe, ale tam byla jen Kačka." "Je nějaká nastydlá, nedala jsem ji do školky, ale neboj, zdržovat mě nebude," ujistím ji. "O to nejde, volali z jipky C, že nutně potřebujou konzultaci, a je to záležitost, no však víš..." naznačí nenápadně, leč výmluvně svoji osobní zainteresovanost.
Klára Tůmová
Sametová
Podesáté vyměním cédéčko a podvacáté kouknu napřed na hodiny a pak na dotazové okno. Nic a rafičky nejspíš zamrzly. Jestli to bude takhle pokračovat, budeme mít brzy po legraci. Vytáhnu z police první knihu a otevřu ji. Dlouho nevydržím, nové stránky se do ní nepřičarovaly. Zaklapnu učebnici a načtu internetovou verzi odborného časopisu. Proč jich vychází tak málo? Proč je většina jejich obsahu opakováním a zbytek k nepoužití?
Klára Tůmová
Nový svět
Vybalím čistý nažehlený pláštík a pověsím ho na háček vedle svetru. Vesele se zatočím a zalituji, že tu nemám aspoň rádio. Něco si musím pořídit, v tichu se mi vždycky špatně pracovalo. Znovu se otočím a jako malá holka sleduju svou rozevlátou sukni. Nemuset se v práci převlékat je vážně super! V tom momentě do dveří nakoukne Kajka. Pohled na mě ji zarazí.
Klára Tůmová
Třetí šance na dobré ráno
Po maratonu bych se cítila líp, pomyslím si, když klepu na dveře svého nového pracoviště. Konec víkendových dvanáctek, kdy většina výdělku stejně padla na hlídání! Tady nejsem poprvé, ale poprvé nejdu na návštěvu. "Frajerko, co se ti stalo?" valí oči Kája. "Špatně jsem vyhodnotila rizika schodů do čtvrtýho patra a plnýho výtahu," pokusím se o vtip. "A 220 minus věk je jen teorie, že jo?"
Klára Tůmová
Jak dlouhá, tak široká
Sedím na lavičce ve vestibulu a usrkávám kolu s ledem. Mezi návaly nevolnosti uvažuju, zda potřebuju zklidnit hlavu nebo spíš tělo, a do toho vzývám všechny svaté, aby si mě nikdo nevšiml. V ruce žmoulám tenké průhledné desky s úředním dokumentem. Dostali mě, dosáhli svého cíle. Marilyn odchází poražená, zničená, zlomená. Musím se sebrat a vyzvednout děti ze školky. Před námi je vzduchoprázdno a nad námi Damoklův meč. V hloubi deprese sotva zaregistuji jemný dotek.
Klára Tůmová
We Are The World
Stojím ve sterilizační propusti a snažím se rozepnout zaseknutou sponu náramku. Už drahnou chvíli "nemyslím" na to, že moje kamarádka nejspíš prožívá pekelná muka. Jen já tady vím, že ještě není zdaleka v takové pohodě, jak se tváří. Ztuhlé prsty mě neposlouchají, přesto nakonec boj se zapínáním vyhraju a tenký zlatý řetízek položím do misky vedle hodinek. Vezmu si z police čistý pláštík, ale v tom momentě se otevřou dveře a dovnitř vrazí Kajka.
Klára Tůmová
Odvrácená strana Měsíce
Vycukanější než leckterá prvanda se plížím chodbami Městské nemocnice. Marilyn, neblázni! snažím se sama sebe přinutit ke klidu. Seš v civilu, nikdo po tobě nic chtít nebude. Jsou dávno návštěvy, nikomu nebudeš podezřelá. Takhle k ní nemůžeš, přemlouvám se marně a stydím se za sebe sama před sebou. Občas radši dávám než beru.
Klára Tůmová
Down & Out
"...Robert Procházka. Podezřelý putoval do cely předběžného zadržení. V minulosti byl již opakovaně trestán pro menší zločiny..." Zprávy mě vytrhnou od žehlení, v televizi však vidím jen reportérku u policejních zátarasů. Co zase provedl, napadne mě okamžitě. Unylá zrzka se loučí. Bundu nemá špatnou, přijde myšlenka zcela mimo téma. Za co, panebože, za co?
Klára Tůmová
Strašidlo minulosti
Děti spí, já si čtu v obýváku, když se najednou rozezní melodie z telefonu. Leknu se, asi se něco stalo, kdo může volat tak pozdě? Číslo na displeji sice můj telefon nezná, já bohužel ano. Můj sourozenec, závislý na automatech a x-krát soudně trestaný, zase něco potřebuje.
Klára Tůmová
Babylon
"Vypadá nějak zeleně," špitnu Kajce do ucha a nenápadně hodím pohledem na Soňu s novým a ještě tmavším přelivem. "To je tou barvou," míní kamarádka. "A není to nakonec jedno?" dá mi jasně najevo, že holčičí témata a drby ji nezajímají. To jen v případě, že něco ví první.
Klára Tůmová
Komu zvoní hrana
"Majko, dobrou chuť!" popřeje mi vedoucí s nepřehlédnutelným nádechem ironie, když si dvě hodiny po obědě konečně vychutnávám koláč od Kajky. V kanceláři a nad papíry, nepochybně věc k zamyšlení, ale děláme to beztak všechny. "Dík," zahučím od nekonečné haldy práce. "Vy si žijete, pomalu každej den něco sladkýho, to máte sladkej život!" zkonstatuje se zadostiučiněním ještě. "My totiž jinej nemáme," neodpustí si Kája a mě je jasné, kam míří.
Klára Tůmová
Nadoraz
Tento příběh je možná pravdivý. Možná není. Možná jsou pravdivé jen některé části. Dlouho jsem váhala, jak příběh pojmenovat. Spousta názvů mi na něj seděla, ale žádný perfektně. Možná mu dáte jiný, svůj vlastní.
Klára Tůmová
Selhání
"Kájo?" přivolám ode dveří kamarádku, která je zrovna na cestě do přední linie. Vidím, že se jí zpátky moc nechce, ale nedovolí si mi odporovat. Otázku vyslovit nemusí. "Víš co by mě fakt zajímalo?" ptám se já jí. Varovně zvedne prst před ústa. Uberu decibely a pokračuji: "Kde ti soudruzi udělali chybu." "Myslíš ty z NDR?" Jen drobné ohníčky v očích prozrazují, že mě pochopila. Přikývnu. "Nejspíš ve výrobním procesu," odpoví a definitivně se vydá bojovat s davy. Otočím se a všimnu si, že za mnou není Pavlína, ale vedoucí. Do háje, tohle bylo o fous! Poslední dobou se fakt daří.
Klára Tůmová
Chodí Pešek okolo...
"Čus, ty už jsi tady?" podiví se Kajka v kanceláři a své pozadí umístí na vedlejší židli . "Nemáš děti ve školce, tak jsem myslela, že přijdeš pozdějc." "Děti si včera vyzved Josef," zahučím od haldy dokumentů. To zaujme Míšu. "Obě?" otáže se poněkud scestně. "I Kačku?" "Jasně, vezme je do Mekáče a pak na pouť," odpovím a napiju se příliš sladké a příliš mléčné kávy. Dneska jsem nezvolila dobře, usoudím a kvalitu nápoje patřičně okomentuji včetně očekávaného neúčinku. "Nepotřebuješ náhodou zvýšit dávku?" rýpne si vedoucí.
Klára Tůmová
Jailbreak
"Tak koho máme zavolat?" ptá se mě už snad podesáté nepříjemná matrona v sesterské uniformě. "Jinak tu zůstanete přes noc!" "Vy o tom snad rozhodujete?" pokusím se ji utřít a v duchu proklínám uklidňující injekci, kterou mi píchl ten dobrák ze záchranky. Milá dáma vrhne pohled na monitory nad mojí hlavou a rezolutně prohlásí, že takhle by mě v terénu potkat nechtěla. Chápu, že záchranka nestojí o další výjezd a ona o moje znovuobjevení na pohotovosti. Zvlášť, když se tu jedná o mnoho povyku pro nic. Je mi jasné, že zkazím zábavu čtyřem dětem včetně mých vlastních, přesto odhodlaně prohlásím: "Káju." "Koho?" vyvalí matrona očka. "Karolínu Adámkovou, ehm, Blažkovou," upřesním zmateně a konečně uspěju se žádostí o svůj mobil, abych mohla nadiktovat číslo.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
