Taková normální cesta

Konečně! Autobus je tu. S úlevou si koupím lístek a projdu uličkou až dozadu. Tyhle moderní busy mají nevýhodu podivného rozložení sedaček, pomyslím si, když usedám na čtyřku dvě řady před zádí.

Moje nálada je nevalná. Absolvuji cestu důvěrně známou, leč tentokrát bez mého oblíbeného společníka v přepravce. Navíc nemám ani nic na čtení, musím si vystačit s MP trojkou. "Dobrý den," zahalasí banda jednoduše vypadajících hochů, z nichž jeden je celoročně opálený. To bude cesta, pomyslím si otráveně. Proč jsem si sakra sedla až dozadu???

"Ahoj, já jsem Martin," přisedne se naproti mě ten tmavý a podává mi ruku. Projeli jsme sotva první vsí. Vlažně opětuji a představím se. "Nuda, co?" snaží se zavést konverzaci, zatímco já sním o svém kožíškovi. "No jo, nevzala jsem si nic na čtení," odpovím a doufám že ho to odradí. Nemám náladu se bavit s cizím frajerem, lhostejno jaké barvy pleti. A je vlezlejší, než jsem čekala.

Probereme dnešní svět a cestování veřejnou dopravou, poté se jeho otázky stočí na moji práci. Ve velkoměstě se naštěstí nevyzná, můžu tedy trochu improvizovat. Na závěr si řekne o číslo. Jedno vysypu z rukávu. "Prozvonil bych tě," řekne a ve mě hrkne, "ale nemám kredit." Kámen padá, o oplátku si neřeknu. Následně mě představí svým kámošům. Všichni se dobře baví.

Na vedlejší čtyřku si sedne uhlazený mladý seladon. "Dobrej," snaží se můj nový známý navázat kontakt. "Prosím?" odpoví mu seladon. "Dobrej!" zopakuje frajer pokus o konverzaci. "Dobrý, jde to," chytne se seladon, leč tím konverzace skončí. Frajer se přesune zpět ke kámošům a mě se uleví. Bohužel ne na dlouho.

"Já se nudim,

" oznámí mi o pouhých pár kilásků později. "Někdy ta cesta vypadá delší než jindy," odpovím a přes uličku zachytím soucitný pohled. Kéž by ten tmavý mladý muž byl tak chápavý! Naštěstí se během domlouvání rande přiblížíme k mojí cílové stanici. S úlevou procházím uličkou ke dveřím. "Zítra ti zavolám!" křičí frajer a já mu na rozloučenou rozverně zamávám.