Bulharsko 2012 (4. část)

Čtvrtý díl mého osobního cestopisu z letního putování bulharskými pohořími Rila a Pirin.

DEN 7. (13.8.2012)-RILSKÝ MONASTÝR, SANDANSKI, RUPITE, MELNIK

Budík ve čtvrt na osm opět moc nepotřebuji, co mě rozhodně nepotěší, je rosa a vlhkost v celém stanu. Včerejší sušení bylo prakticky na nic. Sluníčko v údolí vychází poměrně pozdě, nezbývá než zabalit mokré věci a přesunout se do Rilského monastýru. Dvouhodinový rozchod je zbytečně dlouhý, projdu až na druhou přístupovou cestu s restauračkami, kde se uprostřed ulice vyhřívá kocour ne nepodobný mému Julišáčkovi. Neodolám a vyfotím si ho, následně se pokouším vyfotit vstupní bránu kláštera. Černý displej mě vede k domněnce, že aparát je vypnutý a zmáčknu on/off, což zasune objektiv. Velkou pozornost tomuto jevu nevěnuji, stisknutí opakuji a pořídím nepoužitelnou přeexponovanou fotku. Asi to bylo moc proti světlu, usoudím a přesunu se do muzea. Poslední fotky nádvoří vypadají rozmazaně a jaksi proužkovaně, doma uvidíme, co z toho bude. Ve čtvrt na dvanáct se konečně zvedneme a dvacet minut po jedné nás už vítá město Sandanski. V centru se mírně ztratím, ale aspoň koupím známky na pohledy i pohledy samotné.

Prodavačce v suvenýrech je asi tak deset let a spočítat 6x0,80 jí činí potíže, nicméně pořídím a můžu pokračovat do Billy na velký nákup. Zaplatím kartou a nastává nejvyšší čas přesunout se do busu, kde se konečně naobědvám. S menší objížďkou se dostaneme do Rupite, rodiště i místa odpočinku slepé jasnovidky Baby Vangy. Zde s hrůzou zjistím, že všechny pořízené fotky jsou přeexponované a k nepoužití. Následuje vyvalování v termálech, s místním pivem Pirinsko to nemá chybu. Do vinařského města Melnik dorazíme v půl sedmé a zábradlí u hotelového parkoviště ozdobíme našimi mokrými stany. S Kozlíkem se přesunu do pokoje, kde z mobilu udělám pevnou, rozhodím vlhkou karimatku, vykoupu se a lehce nalíčím. Foťák nefotí pořádně ani uvnitř s bleskem, fotky jsou rozmazané. Zásobní věci nacpu do batohu, usušené sbalím a je uklizeno. :-) Následuje posezení s flaškou na jednom z pokojů a příjemně vysmáté můžeme vyrazit na degustaci do sklípku. Kolují tři druhy vínka i různé dobroty, následně požádám o sýrovou omeletu. Vrchní mě označí za „aristokrata,“ což pobaví všechny okolo sedící. Během degustace probíhá rovněž focení s nejrůznějšími rekvizitami, do paměti všech se zapíše čáp s rozbitým podstavcem. Holky skladatelky prezentují svou píseň o Rile, smějeme se všichni a zpíváme s nimi. Ze třetího džbánku jsem si evidentně neměla dávat, mám dost, pochopit hry začaté ostatními mi dá neskutečnou práci. Netuším ani, kolik je hodin, když se rozhodnu vrátit na hotel a zalehnout. Cestou mě dožene řidič Honza, že jsem zmizela a báli se o mě. Myslela jsem, že si toho nikdo nevšimne! Následně ho přesvědčuji, že jsem v pohodě a dojdu do pokoje sama. Nedá se. Tady moje vzpomínky končí.

DEN 8. (14.8.2012)-MELNICKÉ PYRAMIDY, ROŽENSKÝ MONASTÝR

Vědomí se mi vrátí po půl sedmé. Ležím na posteli v přátelském objetí s napolo vysypanou toaletní taštičkou, u nohou mám složenou deku. Bože, já se nemyla, napadne mě jako první. A mám v očích denní čočky, se kterými se nespí, to jest moje druhá myšlenka. Rozmazané okolí mě nepřesvědčí. Následně si všimnu nabíječky na mobil vytažené ze zásuvky. Radka vedle mě spí zamotaná jen do prostěradla. Dojde mi, že deky původně na postelích nebyly, Radka ji nemá ani teď. Sáhnu na řasy, vypadají odlíčené. Asi se mi to oddrolilo, napadne mě a snažím se najít odličovač. Neuspěju, posbírám tedy aspoň čištění na zuby a potichu se vydám do koupelny. Čočky v očích nemám a opravdu jsem odlíčená, lahvička stojí na umyvadle, použitý tamponek však v koši není. Asi jsem ho hodila i s čočkami do záchoda, usoudím. Vyčistím si zuby a pleť, cestou zpátky do postele si všimnu hrnku se zaschlými zbytky rozpustného magnézia. Zkusmo vytáhnu léky, i tabletka Flonidanu v novém platu chybí. To se divím, že jsem se probudila, dojde mi. Zkontroluju mobil a zjevně přečtenou zprávu od mamky v něm. Navíc mám nastavený profil s běžným zvoněním a budík na 7:59. Na nočním stolku leží nepoužitý tamponek se zaschlou pleťovou vodou. Aspoň tu lampičku bych mohla zhasnout, dojde mi. Až nyní si uvědomím, že na sobě mám spací oblečení, svršky se válí na židli i na zemi, stejně jako kabelka. Hodinu se pokouším znovu usnout, ale nedaří se. Až na výpadek paměti jsem v pohodě a čilá, připravená na program nového dne. Vyhrabu se z postele, a jelikož nechci Radku moc rušit, vytrhám si obočí. Čaj na snídani si „uvařím“ stejně jako včerejší bylinný, z vodovodní vody. V horách se na vařiči určitě neohřeje víc, pomyslím si. Mám už dojedeno a chystám se na ranní hygienu, když se z komatu probere i Radka. Pak už zbývá jen se zabalit na procházku k Melnickým pyramidám. Na otázky, jak mi je, odpovídám jednoduše „dobrý, bylo kvalitní,“ což vyprovokuje odpověď, že kvalitní to skutečně bylo. Hlavním tématem je včerejší kalba a co kdo vyváděl. Po hodině pochodu v teple na slunci mi dojde, že přeháním, především se projeví spánkový deficit. Většina výpravy je na tom podobně, někteří si ani nepamatují pěveckou prezentaci, což mě potěší. Ve dvanáct dorazíme k Roženskému monastýru. Hodinová prohlídka je opět zbytečně dlouhá, navíc foťák se neumoudřil, takže zbytek dokumentace musí obstarat moje paměť. Zkoukneme i betonový kostel a můžeme vyrazit busem zpět do Melniku. Na pokoji si dám oběd, načež si vzpomenu na jogurtové mléko v lednici. Místní „ajran“ je však slano-kyselá tekutina, což umocní dosud mírnou nevolnost. No, nejvýš se po…, usoudím a kelímek dopiju. Nalíčím se, uložím klíč na recepci a vyrazím do města. Projdu až na konec, zkouknu pevnost, něco nakoupím, načež na mě z hospody zavolá zbytek party „Nedělej Zagorku a pojď na Zagorku!“ Dojdu na konec městečka, vrátím se a poručím si obligátní Zagorku (přesvědčení o doživotní abstinenci je pryč) a šopák. Posezení nám zpestří česká holčina courající kolem. Následně mě holky navedou k poštovní schránce, kam hodím přes oběd napsané pohledy. Vypadá pofidérně, snad dojdou! Holky se vydají do horní části města, kde jsem již byla, já dolů dokončit nákupy. Následně mě přepadne chuť na ještě jeden šopák. Vyberu si hospůdku, a jelikož si objednám pouze misku salátu, dostanu po malé skleničce červeného i bílého zdarma. Po zaplacení je už čas se vrátit na hotel, kde se pustím do balení na přechod Pirinu. A bude po dovolené, ach jo. Mezitím se vrátí Radka a během balení si vyměníme zážitky. Následně vyrazíme před hotel s bandaskou místního vína, leč po deváté to zabalíme, máme dost všechny a ochlazuje se. Na pokoji provedeme nezbytné úkony a zapadneme do postelí s četbou. Zhasínáme krátce po desáté.

/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.