Bulharsko 2012 (5. část)

Pátý díl mého osobního cestopisu z letního putování bulharskými pohořími Rila a Pirin.

DEN 9. (15.8.2012)-PŘECHOD K TEMNÉMU JEZERU

V půl osmé vymáčknu budík a odplížím se do koupelny, Radka ještě spí. Vstane až během mojí snídaně, posbírá svoje věci a vydá se rovnou do hotelové jídelny na objednanou snídani. Já se v klidu dobalím, poklidím pokoj, posbírám ovladače na klimatizaci a televizi a zamknu dveře. Je těsně po půl deváté, když ukládám svoje zavazadla do busu, a poprvé vyjedeme na čas, už v devět. Cesta trvá něco přes hodinu, rychle naházíme do báglů poslední drobnosti a můžeme vyrazit. Po dvou hodinách dorazíme k velké chatě, má být prý brzy ještě jedna. Následně se ukáže, že toto je již ta druhá a je vyhlášena obědová pauza. Koupíme si k tomu Pirinsko, je hezky teplo, paráda, na další cestu nám svítí sluníčko, výhledy jsou nádherné. Po půl čtvrté se cesta mění v kamenitou stezku, jde se špatně, naštěstí aspoň nahoru, tohle bych dolů jít nechtěla! K Temnému jezeru dorazíme před půl šestou, najdeme místa na stany a můžeme stavět. Večeři odbydu tradičně müsli tyčkou. Co nás všechny udivuje, je absence signálu na tomto relativně civilizovaném místě, chata vypadá víc než slušně a jsme i dost vysoko, žádné údolí. Mycí potřeby jsou opětovně mokré, tentokrát povolila termální voda. Postupem času se ochladí, střídavě fouká vítr, takže západ slunce sledujeme ze stanů. Zima je pořádná, do hospody se mi nějak nechce, takže do spacáku zalezu už před devátou. Prudký vítr pěkně naklání stan, což k dobrému spánku zrovna nepřispěje.

DEN 10. (16.8.2012)-SESTUP K CHATĚ VICHREN

Celou noc se budím zimou a divokými sny, nicméně nakonec spím až do osmi. Po snídani sbalím věci a nakonec i vyvětraný suchý stan. Vítr jen vyhákl druhou předsíňku, jinak žádná újma! Temné jezero opouštíme v deset, co se týče převýšení, má jít dnes o pohodu. Vyšplhání na hřebínek pohoda opravdu je, jenže to netuším, co bude následovat. Jdeme cestou necestou, po kamenech sem a tam, nakonec v jednom místě na vrcholu úzkého hřebínku potřebuji dvojitou pomoc. Hole jsou k ničemu, často i překážejí, nicméně v ostatních úsecích je potřebuji. Po obědě zahájíme definitivně sestup, kamenité pole chvílemi střídají náznaky cestiček, nicméně šutry pokračují a pokračují. Když kamení skončí, s úlevou vydechnu, ale za zatáčkou už čeká další nadílka. Tohle pole je ještě horší než to první, propadám se na konec výpravy, fňukám a přísahám si, že víckrát do hor nepojedu. Ke všemu mi podklouzne noha a natvrdo dobrzdím na pravou, což vyprovokuje křupnutí v koleni. Bolest není větší, než byla dosud, ale stejně už počítám s tím, že s nohou dále nehnu a dolů se dostanu vrtulníkem. Nakonec se objeví v dohledu slušně vypadající cesta a já si uvědomím souvislost kalendář-zimnice-snížená psychická odolnost. Ještě aspoň den, prosím přírodu. Po další pauze už následuje jen obyčejná cestička s občasným výskytem kamenů, jediné mínus je její sklon směrem dolů. Ve tři čtvrtě na pět nás uvítá chata Vichren pod stejnojmenným vrcholem. Jen náš bus tu nečeká, nakonec se ukáže, že čekal o pár set metrů dál, a přesun na parkoviště u chaty je otázkou chvilky. Ubytujeme se v chatě a přilehlých chatičkách a dáme si nečekanou nadstandardní teplou sprchu. Následně se vydám do restaurace na fazolovou polévku, je nějak málo slaná (další příznak?), ale jinak dobrá. Večer strávíme před chatkou, popíjíme čaj, i jedinci z velké noclehárny v chatě se přidají. Od vedlejší chatky přitáhneme ještě jednu lavičku, někteří sedí na dekách na zemi. Najednou se zpoza šňůr na prádlo vynoří chlápek s holí a něco pokřikuje asi bulharsky. Holky se polekaně zvedají ze země, vypadá to, že je chce tou holí vyhnat, odvážnější pokřikují cosi o gentlemanství. Nakonec se ukáže, že nemáme sedět na zemi, takže kluci odejdou půjčit ještě jednu lavičku. To vyvolá další bojový pokřik „milého“ pána, takže z chatek vytaháme stoličky a posezení může pokračovat. S postupujícím večerem se halíme do dek, abychom nakonec před desátou zalehli. I v chatce je překvapivě chladno.

/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.