Bulharsko 2012 (6. část)
DEN 11. (17.8.2012)-VÝSTUP NA VICHREN (2914M)
Nad ránem mě probudí mírná bolest břicha, snažím se moc nevrtět, abych zbylé tři spáčky nerušila. V půl sedmé rychle vymáčknu budík, obleču se, posbírám nezbytné věci a vyplížím se na sociální zařízení. Následně v chatce posbírám jídlo a vařič a venku se v klidu najím. Jsem už skoro po snídani, když se objevují první živáčci. Následně si v klidu sbalíme věci, naložíme velké bágly do busu a krátce po osmé vyrazíme nalehko směrem k vrcholu. Cesta je odporná, kamenitá, vede dolů lanovka? Tohle nedám. V deset jsme v sedle, není to půlka cesty, ale tři čtvrtiny, navíc paradoxně v horním úseku je terén lepší než dole. Vichren je věrný svému jménu, ještě v průběhu výstupu musíme navléct bundy, na vrcholu i teplé mikiny. Vrcholu dosáhneme ve tři čtvrtě na jedenáct, následuje nezbytné focení a vyhlídky. Po půl hodině vrchol opouštíme, je to tu jak na dálnici, zjevně se sešlo několik výprav. Ve dvanáct jsme v sedle, sestupu mám dost, a to máme za sebou dá se říct nejlepší třetinu. Na oběd vytáhnu suchary, chleba už nevedu. Nemám ani dojedeno, když přijde povel k odchodu. Posbírám svoje propriety, poslední kousek oběda do ruky a jdeme dál. Sestupem se otepluje a vichr oslabuje, bunda i mikina putují do batohu, a zpátky u chaty jsme ve čtvrt na dvě, nakonec nebyl sestup tak šílený jak to vypadalo při výstupu. V restauraci si poručím šopák a pak už zbývá jen sejít k busu a nasednout. V půl třetí Pirin opustíme, cestou zastavíme v jakémsi lyžařském centru v bance. Peněz už moc nemám, ale zkusím to bez dalšího výběru. Místní supermarket je Potěmkinovou vesnicí a jídlo mi dochází, snad v Borovci bude ještě otevřeno. Postupem času se začíná hlásit můj močák, jenže zastavit není kde, snad to vydržím. Borovec nás uvítá dvacet minut po šesté, konec utrpení se blíží, hurá! Jenže kemp nějak nemůžeme najít či co, vyjedeme až za město, následně se vracíme. V další dotazovací pauze pro průvodce dva jedinci nevydrží a vydají se do lesa, přidávám se. Následně se ukáže, že na dvorku u inkriminovaného lesa budeme stanovat, dobrý trapas! A tohle že je kemp? Postavím na prachu stan a vyrazím na nákup. Celý balík bílého chleba nechci, po návratu si koupím dva plátky v restauraci, obsluha dokonce rozumí anglicky. Dvě sprchy na dvacet lidí zajistí frontu, nicméně vše dobře dopadne a v devět se scházíme na zahrádce k závěrečnému posezení. Víno tu mají dobré, ale drahé. Po prezentaci skladatelek již jen povídáme a popíjíme. V jedenáct začínáme umrzat a vydáme se tedy do stanů.
DEN 12. (18.8.2012)-VITOŠA, SOFIA, ODJEZD
Navzdory sestupu je noc chladná. Budím se sama od sebe v půl sedmé, mezi stany je už velmi živo, když mi v sedm zvoní budík. Polovina baterky drží, mám nabíjet nebo ne? Zvolím druhou variantu a vrhnu se na snídani. Po obligátní frontě na koupelnu můžu zabalit a v devět už vyrážíme směr Sofia. Cestou se k nám dostane informace, že v původním kempu mají rozbitou kanalizaci. Během rychlé zastávky na benzince si koupím jogurtové mléko (včera v Borovci měli jen ajran) a v půl jedenácté jsme u lanovky na Vitošu. Chci zaplatit kartou, jenže „milá“ paní pokladní má zasekaný terminál a druhý pokus odmítá. Navíc anglicky rozumí mizerně a nemluví, já zas nezvládám kulometnou bulharštinu, tudíž vytáhnu poslední hotovost. Paní mi rozmění dvacet leva na dvě desítky a až když jí jednu vnucuju, milostivě mi vydá lístek. Akorát že budu muset podruhé využít bankomat! O hodinu později jsme všichni nahoře a můžeme vyrazit. Cesta je prudší, než jsem čekala, a hlavně prašná, tudíž jsem ráda za pohory. Za hodinu a čtvrt jsme na Černém vrchu (2290m) a můžu se usadit k obědu. Mobil má poslední čárku, budu ho muset vypnout. Sluníčko nám zalezlo a fouká vítr, bundu ocením. Po půl hodině je nám zima, davy místních nás nebaví, tudíž zahájíme sestup a za hodinu už si dole dopřávám zmrzlinu. Ještě zbývá sjet lanovkou dolů. Zaprášené nohy nastříkám termální vodou a otřu kapesníky, pohory vyměním za sandály a můžeme vyrazit na MHD. Horko je tu slušné, schováváme se ve stínu busu. Následně nás řidič ubezpečí, že přestup na metro je konečná stanice a můžeme jet. Povídáme, povídáme, a ejhle-vracíme se po Vitošu. Ztráta činí celou hodinu, přírodovědné muzeum už nestihnu. Aspoň že není nutný nákup nového lístku. V metru bez kolapsu zakoupíme lístky a vlezeme přesně k opačné koleji, než jsme měly. Následně nad vstupy vidíme směrovky, což nás dokáže jen pobavit. V centru se vydáme rovnou k autobusovému nádraží, kde má v osm čekat náš žlutý dopravní prostředek. Následně si v nejbližší restauraci poručíme obligátní šopák a vínko. Servírka umí slušně anglicky, což je fajn. Po jídle se zvednu, bez problému zaplatím kartou a s vybitým mobilem se vydám na rychlokurz Sofie. Památky oběhnu rychlostí blesku, nakoupím za poslední peníze pohledy a suvenýry a vydám se zpět. V obchodě u nádraží potkám značnou část výpravy, rychle nakoupím, karta opět projde, a v osm nasedáme do busu. Dva zatoulané účastníky nabereme po cestě a ještě na předměstí zastavíme na mytí a útratu posledních drobných. S Bulharskem se rozloučíme ve tři čtvrtě na deset, v území nikoho nastavíme středoevropský čas a záhy projdeme srbskou pasovou kontrolou. Celní kontrola se nakonec nekoná, popíjíme a usínáme. Další pauza v půl dvanácté je jen rychlovka a můžeme pokračovat v cestě.
DEN 13. (19.8.2012)-NÁVRAT DOMŮ
Probudím se ve čtyři, bus stojí, co, zase pauza? Všichni jsou uvnitř, dveře zavřené, proč stojíme? Nakonec zase usnu, proberu se a vytuhnu ještě několikrát, když se najednou ozve svěží křik „palno svitlo, palno svitlo!“ a na palubě je srbský celník. Projde si pasy a vjedeme do území nikoho, blíží se půl šestá. Dále se nic neděje, bus se čas od času kousek posune, toť vše. Po sedmé nevydržím a obětuji euro za místní sociální zařízení. Do tři čtvrtě na osm, kdy nás konečně vpustí do Schengenu, zvládnu i snídani. Jak se řekne maďarsky „dobrý den“ okamžitě zapomenu, což ale vůbec nevadí, celník vleze do busu a zahlásí „dzień dobry,“ k pobavení celého osazenstva, vážně vjíždíme do Maďarska? Rozloučí se „dovidenia“ a po prolustrování kufrů busu můžeme jet dál. Docela drsné na návrat domů, pomyslím si. Čtyři hodiny na hranicích! Zjevně se s tím ale počítalo. V devět zastavíme na maďarské benzince a jako komando čistozubů s kartáčky v rukou vezmeme útokem místní Shellku. „You have to shopping something!“ pokřikuje obsluha, naší odpovědi „our bus is buying petrol/gas“ nechtějí porozumět. Na sociálky se ale dostaneme. Slovensko nás uvítá po poledni a o hodinu později jsme doma. Zapnu umírající mobil a nahlásím se domů. Na první benzince zastavujeme, teploměr hlásí 33/45 a horko tedy je pěkné. Proč jsme jezdili na jih, zmoknout a vymrznout? Koupím si nanuka a Frisco a pokračujeme směr Brno. Ve dvě dorazíme ke slavnému Tescu, výsadek první části výpravy proběhne úspěšně, opouštějí nás i řidiči a získáme nového. Ještě odnést odpadky, kontík tu mají pouze na sklo, plasty nakonec ignorantsky hodím do směsného. V půl třetí můžeme vyrazit směr Praha. Sbalím věci a ještě před Prahou zastavíme na technickou, řidič pěkně brblá, že to do Hradce nestihnou v limitu. Po páté nás uvítá pražské Hlavní nádraží, kde většina výpravy vystoupí. Rychle se rozloučíme, bus musí odjet, dobalíme a zapadneme do metra. Po půl šesté dorazím do příjemně chladného bytu, kvílející mobil zapojím do sítě a začnu vybalovat.
/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené