Nezaujatě, zrušení duplicit v linkách vypadá jako dobrý nápad. Zádrhel je v tom, že ono zdvojení je vždy jen v nějakém úseku trasy daných autobusů. Náhrada v nové síti není stoprocentní, mnohdy bude nutné přesedat. Místo jedné přímé cesty dva kratičké úseky. A to samozřejmě znamená určitý dyskomfort a zdržení, byť trasy i zastávky budou pokryté "dostatečně".
Aktuální situace je taková, že z nejbližší zastávky mi přímý spoj do práce nejede. To však vůbec nevadí, dojít na bezpřestupovou linku mi trvá deset minut. Zatím mám volbu ze dvou autobusů, každý jede minimálně třikrát do hodiny. Než jedna z linek začala jezdit po objízdné trase, prodlužující dobu strávenou v dopravním prostředku téměř na dvojnásobek, měla jsem luxus toho přijít na zastávku a vždycky něco jede. Těšila jsem se na ukončení výluky. Jednoho krásného dne jsem však zjistila, že tato linka v naší oblasti skončí. Druhá pojede mimo špičku jen dvakrát do hodiny. V zásadě stejně jako linky příměstské, kousek od centra velkoměsta to budí úsměv.
V praxi to znamená, že v cílové stanici budu buď velmi brzy nebo až na poslední chvíli. Když mi autobus nedejbože ujede, nebude již možné počkat na další a budu muset volit přestup. Autobus navíc pojede trochu jinou trasou (nahrazení další zrušené linky), přes komplikovanou křižovatku s rizikem zácpy a kolizí. Nebude to znamenat delší dobu strávenou v dopravním prostředku, i když jízdní řád slibuje zkrácení o minutu?
Dále se mi nabízí možnost cestovat s přestupem. Ať už autobus-autobus nebo autobus-metro. Pak bych nemusela ani chodit na vzdálenější zastávku. Pokud bych ale přece jen chtěla část cesty chodit pěšky, je tu i možnost dojet z bližší zastávky na metro a tu jednu stanici dojít. Jen si nejsem jistá, zda vystoupit přímo u vstupu do metra, otočit se a šplhat do kopce je reálné. Přirozená lenost by nejspíš pravidelně vítězila.
A co třeba protestní bojkot MHD? Celou trasu pěšky ujdu za 55 minut. MHD s dobrým načasováním ji lze zvládnout za 25 minut, běžně mi cesta trvá tak 30-35 minut. To už není takový rozdíl. Chodit ale za každého počasí pěšky podél poměrně rušných silnic? Klidná alternativní cesta neexistuje. Kopce znemožňují využití bruslí nebo minikoloběžky. Zbývá tedy kolo. V pražském provozu dopravní prostředek značně rizikový. Auto nevlastním a na takto krátké cesty bych ho stejně nepoužívala. Spousta lidí to ale nepochybně udělá a dopravní situaci v Praze tak nadále zhorší.
Tož co budeme dělat? Studovat jízdní řády, vymýšlet co možná nejefektivnější způsoby cestování, nadávat na Dopravní podnik. Nakonec si ale nevyhnutelně zvykneme. A kdo ví, možná už naše děti se budou divit, proč před lety jezdily autobusy tak často a nevyužívané.