Medicína klasická, alternativní, všemocná?

Zase jsem si třídila myšlenky. Tak třeba z toho bude něco mít i někdo jiný...   

Klasická medicína

Medicína založená na důkazech, medicína vědecká. Medicína alopatická ("léčí opakem", "léčí jiným"). Medicína zaměřená převážně na vítězství. Ta, kterou vzýváme, když se děje něco vážného. Ta, na kterou nadáváme, když to špatně dopadne. Ta, které vyčítáme netoleranci k jiným přístupům.

Podstatou onoho založení na důkazech je prokazatelnost a opakovatelnost výsledků. Proto dlouhé a rozsáhlé testování každé nové metody, každého nového léku. Výsledky ze "sterilních" zkoušek často vyvolávají očekávání zázraku a frustraci z jiného výsledku v reálné praxi. Do čisté a jasné vědy tady totiž vstupuje faktor lidského organismu, jehož chování v konkrétním případě je ona "neznámá do rovnice". Úspěchy jsou s pravděpodobností spočítanou statistiky. Ne každý výstup je jasně změřitelný, což je nutné pro důkazy a opakovatelnost.

Mnohdy musí volit nikoli dobro, ale menší zlo. Na jedné straně nemoc, na druhé léčba.

Přístup, který jsem studovala. Přesto s některými jeho aspekty často bojuji. Zaměřuje se obvykle jen na jeden problém, bez celkového pohledu. Často to vede k tomu, že léčíme důsledek a ne příčinu, případně příčina zcela unikne pozornosti, neboť je od místa manifestace problému prostorově vzdálená... Případná režimová opatření bývají vnímána negativně. Beru léky, tak se o nic starat nemusím! Někdy uvažuji o nutnosti a smyslu hrstí tablet & spol., které mnozí z nás denně polykají...

Alternativní medicína

Z pohledu medicíny založené na důkazech jde mnohdy o velmi nevědecké metody. Přitom právě na ně se upínáme, když klasická léčba selže. Zajímavé je, že tyto přístupy obvykle ze selhání neviníme. Přijmeme snad i filozofii zvolené metody a nadřazenost přírody? 

Pokud neléčení nebo interakce s klasickou léčbou pacienta neohrožují, alternativní postupy se nedoporučuje zakazovat. Stejně tak by alternativní lékař nebo léčitel neměl zakazovat souběžnou léčbu klasickou.

Přístup, v jehož duchu jsem byla vychována. Občas si nejsem jistá, kam patřím, a musím trochu hledat samu sebe...

Homeopatie

Velmi zjednodušeně v základní myšlence prakticky opak klasické medicíny ("léčí stejným", "léčí podobným"). Používá extrémně zředěné látky, v balení přípravku vyšší potence (nesprávně ředění) není ani molekula původní suroviny. Vychází z principu, že léčebná informace ze suroviny se obtiskne do rozpouštědla. Čím vícekrát se toto (potenciace) provede, tím je přípravek účinnější.

Studiemi designovanými klasicky byla prokázána účinnost na úrovni placebo efektu. Na potenciálním účinku se nepochybně podílejí i nutná režimová opatření (do čistých úst, nic aromatického...). Přesto znám kolegy, kteří na "cucání cukrových kuliček" nedají dopustit. Přesto se používá i u malých dětí a zvířat, která principu léčby věřit nemohou. Přesto je v některých zemích uznávána jako validní léčebná metoda. Před farmakology se o tom ale radši nezmiňujte!

Některé kombinované homeopatické přípravky (speciality) mají status tradičních rostlinných přípravků. To znamená, že účinnost nebyla testována klasickými studiemi, avšak dlouhodobě se úspěšně používají.

Akupunktura a spol.

Vychází z ovlivnění energetických drah čili meridiánů. Jejich existence nebyla vědecky prokázána.

Akupunkturu smí provádět pouze speciálně vyškolený lékař. Vědecká obec na ni nemá jednotný názor, je to podobné jako u homeopatie-někdo věří a používá, někdo ne. Na potenciálním účinku se nepochybně podílí i fakt, že používá jehly (i placebo je nejúčinnější při podání injekcí...). Působení na akupunkturní body jinými metodami (tlak, teplo, magnety) je lékaři vnímáno jako šarlatánství.

Celostní medicína

Už sem vlastně nepatří, nedávno byla uznána coby vědecký obor. Též psychosomatika v širším slova smyslu. V podstatě přináší celkový pohled na věc, rozměr, který klasické medicíně často poněkud chybí. Hledání příčin v prenatálním období vypadá přitažené za vlasy, ale co my vlastně víme o prožívání u plodu?

Tradiční medicíny starých národů

Obvykle kombinují různé dílčí metody-léčbu pomocí bylin, diety, vůní, rituálů. Účinnost nebyla vědeckými metodami prokázána, ačkoli se to příznivcům nelíbí. Riziko s sebou nesou zejména tradiční cizokrajné čaje a bylinné směsi, propagované jako bezpečné a prosté interakcí s klasickou léčbou. Dohledání složení směsí a obsahových látek jednotlivých rostlin je složité, časově náročné, až nemožné. K těmto přípravkům je nutno přistupovat ve stylu "všechno je potenciálně rizikové, pokud nebyl prokázán opak", nikoli "nebylo prokázáno riziko, tak je to bezpečné". Třeba po tom riziku nikdy nikdo nepátral...

Fytoterapie

Léčba pomocí léčivých rostlin. Záměrně ji řadím na základní úroveň a nikoli jako alternativní přístup. Je to totiž pomyslná spojka alternativní a klasické medicíny. Staří léčitelé a "babky kořenářky" vycházeli z podobnosti části rostliny a postiženého orgánu, případně ze zkušeností svých předchůdců. V mnohých případech byl nakonec účinek prokázán metodami medicíny založené na důkazech. Staré a tradiční přípravky však mnohdy testované ani nebyly (viz výše).

Kvůli "přírodnosti", "přirozenosti", "nechemičnosti" se jedná o oblíbený přístup. Pozor však na interakce s chemickými léky! Třezalka budiž známou klasikou, našlo by se jich však mnohem, mnohem víc. S rostlinkami se zkrátka musí zacházet stejně jako s chemií!

Z přírody pochází i řada silně účinných látek, které se používají výhradně v čisté podobě. Za všechny budiž jmenovány morfin a další opiové alkaloidy, kokain, digoxin. V přírodě nalezla předlohu celá řada syntetických opioidů, lokální anestetika, oblíbené léky na bolest a zánět odvozené od aspirinu, léky na uvolnění svalů používané při operacích...

...

Jsem si vědoma toho, že výčet neklasických léčebných metod není ani zdaleka kompletní. Pokud vaše oblíbená chybí, omlouvám se!