Kradu si, ani nevím jak...

Pod článkem "Jak lékárny trojnásobně klamou český stát" od pana Zábojníka není bohužel otevřená diskuze. Nemám(e?) tedy jinou možnost, jak se k tomuto zavádějícímu textu vyjádřit. A proč až nyní? Inu, občas taky musím dělat jiné věci než jen psát...

"Budete potřebovat/potřebujete/chcete účtenku?"

Je těžké uvěřit, kolik odpovědí na tuto otázku existuje. "To mi nikdo nezaplatí!" "Vy mi to snad proplatíte?" "Na co ji potřebuju?" "K čemu mi bude?" Ale také: "Samozřejmě, že chci účtenku, když vám dávám peníze!" "Jo, dejte mi ji, ať vidím, jak zdražujete!" Prosté "Ano." nebo "Ne." je v záplavě odpovědí jednoznačně v menšině.

Povinnost vydávat účtenky automaticky byla zrušena již před časem. Účtenky se musí vydávat na vyžádání. Takže všechny ty Alberty, Rossmanny atakdále atakdále je vlastně vydávají automaticky na základě dobrovolného rozhodnutí, nikoli povinnosti. Lékárna je zdravotnickým zařízením (nikoli obchodem!) a léků se tato povinnost netýkala. Povinně se tiskly účtenky na tzv. doplňkový sortiment, tedy doplňky stravy, kosmetiku, zdravotnické prostředky, boty apod.

I když účtenku nedostanete, vězte, že záznam o transakci existuje v lékárenském počítačovém programu. Tento záznam je dohledatelný v řádu let. Všechno zboží na lékárně je v systému zaevidované včetně svého původu (odkud přišlo, šarže...). Není možné jen tak nakoupit a prodávat/vydávat, všechno musí být evidované a dohledatelné. Kde tedy lékárna vezme balení, které v systému zanesené není a může ho tak prodat/vydat tzv. mimo kasu? Když lékárník vydá lék na recept mimo kasu a doplatek pacienta si strčí do kapsy, jak naúčtuje pojišťovně úhradu ze zdravotního pojištění? Nebo to také neudělá? Možnost, že bez vytištění účtenky jde transakce mimo kasu, je skutečně iluzorní.

Nevytisknout účtenku, kterou pacient/klient nechce, má i významný ekologický aspekt. Co stromů se ušetří, když se netisknou nechtěné účtenky. Stejně by šly rovnou do koše. Samozřejmě, i kotoučky do tiskárny něco stojí. Tuto stránku věci však nepovažuji za zásadní.

Tolik k bodům 1 a 2.

Ceny přípravků hrazených ze zdravotního pojištění (plně i částečně) jsou regulované maximální cenou výrobce a maximální obchodní přirážkou. Přípravky plně hrazené pacientem (od 1.1.2008) a doplňkový sortiment mají cenu regulovanou jen obvyklou tržní silou-konkurencí.

Obchodní přirážka

Začněme tím jednodušším. U regulovaných přípravků má obchodní přirážka (OP) sestupný (degresivní) charakter. Čím dražší přípravek, tím nižší procentní sazba OP (+ nápočet čili pevná částka podle pásma regulace OP). Nebylo tomu tak vždy, do 31.7.2006 byla OP jednotná. Postupně se snižovala z 38% (do 30.6.1996) na 29% (od 1.1.2006). V současnosti platí již druhá tabulka diferencované OP (od 1.1.2012). OP se pohybuje od 4% + 758 Kč (přípravky s cenou výrobce nad 10 000 Kč) po 37% (přípravky s cenou výrobce do 150 Kč), pásem regulace OP je celkem 8. OP se dělí mezi distributora a lékárnu. Tedy: Čím více si vezme distributor, tím méně na lékárnu zbyde. Celá OP připadá lékárně jen v případě, že nakoupí přímo od výrobce. Samozřejmě takového, který má oprávnění k distribuci!

Obchodní přirážku je pochopitelně možné neuplatnit v plné výši. Výsledkem (mimo snížení výdělku) je snížení/eliminace doplatku pacienta. Důvody k tomuto počínání nejsou jen altruistické. Vedle (ne)vybírání regulačních poplatků je výše doplatků významným faktorem konkurence mezi lékárnami. Pokud budou všichni (ne)vybírat regulační poplatky, pacient/klient se bude pro tu kterou lékárnu rozhodovat nejspíš právě podle výše doplatku. Nejde tedy o to, že neuplatněním plné výše OP tratím a dělám to naschvál, abych mohl(a) brečet nad malými příjmy. Tato možnost je skutečně iluzorní. Mimochodem, OP byla plošně snižována opakovaně a bez ohledu na protesty kohokoliv (viz výše nebo zde).

Cena výrobce

Pod pojmem cena výrobce/původce se myslí cena, za kterou je přípravek uváděn na trh. Že nejde o skutečnou výrobní cenu je nabíledni u všech typů zboží. Nic z toho, co běžně kupujeme (potraviny, drogistické zboží, knihy, nádobí, spotřebiče...) neprodává výrobce za výrobní náklady, vždy si k nim něco přičte. Kolik, to je jeho tajemství. Řešit skutečné výrobní náklady nemá tedy význam.

Přípravky hrazené ze zdravotního pojištění mají stanovenou maximální cenu výrobce. Tuto nelze překročit ani zažádat o její navýšení (naproti tomu snížení ze strany regulační autority možné je). Proto je zájmem výrobce nechat si stanovit maximální cenu co nejvyšší. Pokud by totiž výrobní náklady přesáhly tuto nepřekročitelnou částku, přípravek na trhu skončí. Stanovená maximální cena je tak často mnohem vyšší než reálná cena přípravku na trhu. Konkurence (generika, terapeuticky zaměnitelné přípravky) funguje i zde. Maximální cena se nestanovuje v případech, kdy je na trhu dostatečná konkurence (4 a více ekvivalentních přípravků).

Proces stanovení maximální ceny je poměrně složitý a vychází z porovnání cen přípravku v určitých konkrétních zemích EU ("země referenčního koše"). Pokud tento postup nelze uplatnit, porovnávají se ceny ve všech zemích EU. Pokud se ani tak výsledku nedobereme, nastupují přípravky jiných výrobců se stejným složením, přepočty na množství účinné látky, terapeuticky zaměnitelné přípravky atd. dokud se nějaký komparátor prostě nenajde. Podrobněji zde.