To máme mládež!
"Tak si představ, co se mi stalo!" Líčila mi jednou kamarádka. Byla zrovna pár týdnů před odchodem na mateřskou. "Normálně mi baba strčila před oči invalidní průkazku, když jsem jela včera domů!" Paní měla pravděpodobně něco s očima. "Neměla jsem náladu se dohadovat, tak jsem si prostě přesedla na jiný místo. Neoznačený, když to tak vadí," dodala smutně. "Ještě, že byl ten autobus poloprázdnej!" Hm, to si ta spolucestující mohla sednout jinam. "Mělas jí nastrčit těhotenskou průkazku," snažila jsem se odlehčit situaci. Jenže na každého jednou dojde!
Drobné incidenty v MHD občas zažíváme všichni. Je strčením způsobený skoro-pád do kočárku s cizím dítětem vůbec ještě drobný incident? A proč musí všichni být u dveří s pořádným předstihem, případně po celou dobu jízdy? Lidi, i já mám ráda volnou únikovou cestu! Dobře si pamatuju, jak výše zmiňovaná kamarádka uzemňovala jedince tlačící se k výstupu stovky metrů před zastávkou. Prý taky vystupuje, ale "teď nemá kam", "až to zastaví", případně "až na zastávce". Její pohotovost se mi hodila, jsem zvyklá se držet. Držet občas až přespříliš. Jenže na každého jednou dojde!
Byl to opravdu vypečený den. Primární pocit byl, že jsem se omylem dostala na zcela špatné oddělení. Konečně odbilo mých 8,5 hodiny a s úlevou jsem zabouchla dveře za téměř čistým stolem. Víkééénd! Normální lidi jsou dávno doma nebo na cestě ven, bude to na pohodu, říkala jsem si cestou na autobus. Jenže jaksi nebylo. Sednu si vůbec? Moje tělesná schránka dostala už přespříliš a cesta se pomalu začínala měnit v rizikovou akci.
Volné místo se našlo. Teda... "Našlo"? Postarší dáma si v povoze plném lidí odložila nákup na sedačku. Na sedačku po směru jízdy. Hodila jsem prosebný pohled. Zabral. Nebo "zabral"? Za mnou se hrnula další madam. "Já si sednu naproti!" Hlásila vesele. Jo tak, držela jí místo. Taky to mohla říct. Mám si připadat blbě? Vytáhla jsem z kabelky časopis jako by se nic nedělo, sluchátka mají jednu výhodu. Nebo "výhodu"? Okolí si myslí, že přes ně neslyšíte NIC. A to nemusí být výhra...
"No jo, slečna je mladá, ta nemůže stát!" Spustila ta první. Mám si připadat blbě? Opravdu jsem nebyla ve stavu, že bych mohla stát v narvaném autobuse. Musela jsem si to připomínat pořád dokola. Jo, nemůže, myslela jsem si předstírajíc čtení, lidem občas nebývá zrovna hej, navíc jsem neseděla ve škole, víte? "To je hrozný, takovejch lidí, v pátek odpoledne!" "A všude samý auta, bude to zasekaný!" Notovaly si ty dvě, zatímco se zvenku ozývalo troubení. "Ale ty mladý, to je děsný, furt musej sedět, má to samý sluchátka a mobily a hrajou si ty hry." "To jo, a my můžeme sedět leda na schodech!"
Zauvažovala jsem, zda se nemám přesednout na tu zem. Pro mě by nejspíš dobrá byla. Ale stálo by to za to? Budu akorát vypadat jak ta potrefená! Můj ročník narození se sice odhaduje nelehko, ale náctky mám přece jen dávno za sebou. Takže mi dámy můžete... Vzpomněla jsem si na dotyčnou kamarádku. I mnohé další, co zažili šílené situace. Už jsem napůl usínala, celá situace začínala být nebezpečná.
Cíl se přiblížil. Ještě se ale budu muset dostat ven... Hlavně se prosmýknout maximálně opatrně, bez fyzického kontaktu s nějakým spolucestujícím, to by měly materiálu k diskuzi! A není to nakonec jedno? Konečně naše zastávka, sláva! Vymázla jsem jako cukrář. Svěží vzduch mi dodal kyslík. Milé dámy, máte pravdu, je to hrozné s těmi mladými. Ono to dneska totiž nic nevydrží!
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené