Makám, makám!

Tohle přece všechno znám, a nebo snad ne? O prvním setkání s výškou, terénem a dalšími horskými libůstkami po téměř roce. A skoro se vším, co k tomu patří. (Švýcarsko 2016/3)

Noc je překvapivě teplá, a tak mě otravuje jen ucházející karimatka, a že jsem měla podezření už loni, dobře mi tak! Do sedmé hodiny zbývá dvacet minut, když se hrabu ze stanu, většina tábora má ještě půlnoc. Přesto mi výpravy trvají dlouho, než se to zase v polních podmínkách naučím, asi to potrvá. Ve čtvrt na devět vyjíždíme do městečka Fiesch, odkud nás čeká výjezd lanovkou do horského střediska Fiescheralp. Na cestu nafasujeme další ochutnávku místních produktů, bonbón Ricola. Plánovaný odjezd deset minut po deváté nestíháme, půl hodiny ale prý asi čekat nebudeme, když bude hodně lidí, pojede další kabina dřív. A tak se stane, čas podle jízdního řádu ještě nenastal, a my jsme už nahoře a čekáme na zbytek, který dorazí záhy. Část výpravy pokračuje lanovkou dál, my se odvážně vydáváme pěšky. Zatím se jde pohodově, po louce, a brzy dáme pauzu u stáda krav.

Okolí je plné paraglidistů, patrně oblíbená zábava, my se ovšem valnou většinou shodneme, že se bojíme. Další cesta se prudce zvedá, pár lidí začíná odpadat, mně se zatím leze víc než dobře, to určitě ty naběhané kilometry! Je sotva poledne, když dorazím k horní stanici lanovky a na šutrech vidím vysedávat vysmáté řidiče v Crocsech. „No přidej, seš devátá!“ Smějí se, načež si neodpustí otázku, co lidi na tomhle může bavit. Nedají si vysvětlit, že pocit na vrcholu je daleko lepší, když se tam vyškrábou po svých, takže mě propustí se slovy „Makám, makám!“. Spokojeně se usadím k rychlejším pochodníkům k dřevěnému stolku s lavičkami, vybalíme jídlo, když se najednou přiřítí paní z vedlejšího baráčku a cosi pořvává německy, rozumíme jen piknikplac či co. „Sorry, we will move,“ sbalíme roztahané jídlo a kecneme hned vedle zahrádky na kameny.

Vysedáváme na můj vkus moc dlouho, ze sluníčka mě trochu rozbolí hlava, takže je nejvyšší čas vyrazit na posledních padesát metrů k vrcholu Eggishorn. Cesta se mění v moje oblíbené velké kamení, jak tohle polezu dolů? Víc než na nejdelší alpský ledovec proto koukám pod nohy, přesto stihnu i něco nafotit. V půl druhé jsme nahoře, kde už pár rychlejších čeká.

Jen co pořídíme obligátní fotky, začne si pár lidí stěžovat na závratě z výšky, to přede mnou neměli říkat, protože se hned přidám do party. Sugeruju si, že jsem v pohodě, skákání po šutrech si teď neumím představit už vůbec, a to je záhy z bezpečnostních zaveleno k odchodu. Naštěstí najdeme lepší cestičku a k horní stanici lanovky se tak dostaneme zcela bezpečně. I když moje kolena začínají mít dost, a to nás čeká ještě nějakých 600 metrů sestupu. Dole u lanovky následuje hromadné lovení lékárniček, s bolestí hlavy nejsem zdaleka jediná, spíš než sluníčko je ale za viníka označena výška, takže sestup by mohl dávat jistou naději. Ještě si jdeme dolít vodu, pán s koštětem nás sice upozorňuje, že není pitná, ale dehydrataci považujeme za větší riziko než pití pravděpodobné dešťovky a prostě si láhve napustíme. Tak co se může stát nejhoršího!

Na sestupu okružní cestou místo kraviček obdivujeme ovečky a před čtvrtou nás vítá přehrada Marjala. Pauza je krátká, navíc sestup moc nepomohl, nebo jsme ještě pořád příliš vysoko? Po navlečení bund pro pochod tunelem se ukáže, že povinně přibalené baterky nakonec potřeba nebudou, protože tu od loňska zvládli nainstalovat osvětlení. Dobrodružné povahy neskrývají zklamání, klaustrofobici úlevu, nicméně jedna slabá žárovčička po bůhvíkolika metrech zázrak neudělá a tak si párkrát pěkně šlápneme do vody.

U lanovky koupím pohledy a po půl šesté už je čas sjet dolů. Malebné městečko je nedělně zavřené, koupit se nedá nikde nic, a tak se jen pokocháme všudypřítomnými květinami. Dělat není co, a tak se přidám do party sedící na parkovišti vedle autobusu s Kozlíkem od řidičů. Do kempu se vrátíme po sedmé a rovnou se jdu zařadit do fronty na sprchy. Hlava mě bolí pořád, asi jsem fakt chytla úpal, sluníčko bylo zjevně ostré, dokonce jsem i místy připálená navzdory poctivému mazání (zevně). Již nepříliš teplá sprcha žádoucí účinek také nemá, a tak se rozvalím ve stanu. Po lehké ochutnávce laciného místního vína se rovnou uložím ke spánku. Jestli tohle nepomůže, už fakt nevím!

/pokračování příště/pro pozdější vzpomínání