Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Holky, co to pijete?

19. 08. 2017 14:30:09
Byl pozdní večer, první máj... Počkat, byl vůbec už máj, nebo ještě duben čili apríl? Navíc tak pozdní večer zase být nemohl, bylo ještě světlo. Ať to bylo jak to bylo, právě toho večera vznikla legenda o holkách mlékem opilých.

Na předmaturitní soustředění v Českém ráji mnozí vyrazili v očekávání nekonečného mejdanu. Avšak zkouška dospělosti se kvapem blížila a tak nějak jsme tušili, že to zas taková brnkačka nebude. Zářit v září se přece jen nikomu nechtělo, už kvůli přijímačkám na vysokou, a tak batohy napěchované sešity a knihami na mnohé účastníky vrhaly podezření z pašování mrtvol. Pašeráci se samozřejmě našli, ovšem nebožtíky v zavazadlech opravdu neměli.

Věk 18+ měl výhodu mírnějšího režimu proti dřívějším akcím. Mimo nekouření a nepití alkoholu bylo nutné jen dodržet výukové bloky, večerku v jedenáct (do dvanácti jsme se ještě směli učit v chatkách), a v případě opuštění areálu se zapsat, kdy a kam jsme šli. Po návratu jsme se z "Listiny nezvěstných" zase odepsali. Kdo byl líný zajít na recepci podruhé, vysloužil si v jedenáct návštěvu někoho z profesorů. A tak jsme se s kamarádkou, která již ve druháku získala přezdívku Kudlanka a až do srážky s realitou českých špitálů snila o kariéře kardiochirurga, rozhodly v navštívených místech trumfnout jednoho kluka ze šestky. Když si zapsal "na kameni cca 15min směr Kozákov, meditace", bylo jasné, že lehké to nebude.

Michal byl šprt jak zákon káže, jeho blonďatá hlava snad nebyla k vidění jinak, než zabořená do nějakého studijního materiálu. Jistě tak nějak probíhala i ta jeho "meditace". K dokonalosti mu sice chyběly tlusté brýle a rachitická postava, jeho pověst ho ale i tak předcházela. Znal všechno od teorie relativity po americké právo a nejednoho z profesorů dostal svými poznámkami do rozpaků. Prořízlá pusa ho navíc účinně chránila před šikanou. Na svou pověst byl náležitě pyšný a bál se o ni, tedy každého, koho viděl s učebnicí, častoval hláškou: "Neuč se, zblbneš!". Smáznout ho, to byla výzva! "Kozákov" byl cíl neoriginální, tam byli všichni, a my jsme ho ještě napsaly dvakrát, poprvé jsme se totiž zvládly ztratit. "Les" byl nic neříkající, a tak jsme napříště uvedly "hluboký a temný les".

Stižené z triády vyučovaných předmětů pouze biologií, měly jsme čas poznávat místní lesy a louky, vykupovat zbytky v podávané stravě nedostatkových jogurtů a ovoce v místním "vykradeném krámě" a slintat nad skleněnými zvířátky v prodejně suvenýrů. Kapesné na ně nestačilo. Ke konci soustředění se zrodil nápad, že si zajedeme do Turnova. Však to nebylo daleko... Zvyklé na pražskou MHD jsme zůstaly čučet nad tím, že to při frekvenci autobusů bude akce minimálně na půl dne. Nejschůdnější varianta byla jet po obědě a vrátit se na večeři. Vydaly jsme se tedy vznést dotaz, zda se smíme omluvit z odpoledního bloku. Nebyly jsme zdaleka první, kdo o toto požádal. "Chcete na Kozákov," zkonstatovala paní profesorka. Kývly jsme, byť už jsme měly výstup za sebou. Bylo nám jasné, že tohle by neprošlo. Do sešitu jsme si zapsaly "výlet do civilizace". Nakonec, co nám už můžou!

Ve městě jsme pocouraly, času byl nadbytek, a na závěr jsme vzaly útokem obchod u autobusového nádraží. Co to bylo, Penny, Plus, Coop...? Už nevím. Hlavně, že jsme měly ovoce, jogurtíky a plastové půllitrovky kefírového mléka. Ty jsme hned načaly, a samozřejmě musely posléze řešit problém, kam s nimi. Lednice k dispozici nebyla. Nezbylo, než kefír dorazit ještě toho večera při kolektivním venkovním samostudiu. A tak jsme všechny tři (třetí tam byla na matiku a fyziku, tedy se s námi převážně míjela) seděly za soumraku na lavičkách kolem vyhaslého ohniště se sešity na kolenou a smály se jak malé. Už si nepamatuju, co nás tak pobavilo, ale jisté je, že to dorazila kolem procházející holka z jiné třídy. "Holky, co chlastáte?" Zeptala se nás a nevěřila ani po očichání láhví, že obsah byl zcela legální. Kdekoliv jsme to po návratu do Prahy vyprávěly, nikdo nevěřil. Historka předčila i kafe zcela nezáměrně servírované při hodině před zraky paní profesorky, která mohla jen bezmocně hrozit prstem. To je již na smetišti dějin, zatímco na "chlastání mlíka u vohýnku" si ještě občas při srazech vzpomeneme.

(Z biologie jsme obě následně dostaly jedničku a jakousi zvláštní náhodou jsme si táhly stejnou otázku.)

(K napsání mě inspiroval blogerský kolega Marek Valiček svým článkem o snídani před sámoškou.)

Autor: Klára Tůmová | sobota 19.8.2017 14:30 | karma článku: 10.69 | přečteno: 487x

Další články blogera

Klára Tůmová

To bude veselo!

Ne každé vylepšení je opravdu k lepšímu, ne všechno nové přinese ulehčení a pohodlí. Zvlášť když se vyskytne moucha a všechno jde ne úplně dobrým směrem. Jó, tady bude brzy veselo. Ovšem nebudu to já, kdo se pobaví.

22.9.2017 v 21:04 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 200 | Diskuse

Klára Tůmová

Tropy v Praze

Horko nám venku v dohledné době nehrozí, ale tropické rostliny jsou na některých místech k vidění celoročně. (Tak trochu Toulky časem, nebo snad Turistou v rodném městě? Tady někdo moc povídá, tak radši pššš!)

21.9.2017 v 20:45 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 151 | Diskuse

Klára Tůmová

Jak se stráží hranice II.

V bunkru je to náročná služba, jak dokládají texty na tabulích podél cesty. Mít oči na šťopkách, chránit se, dávat echa dalším posádkám, pálit a přitom být připraven na možnost, že se nějakou dobu nedostanete ven.

17.9.2017 v 20:25 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 420 | Diskuse

Klára Tůmová

Jak se stráží hranice

Zblblá železnou oponou a zejména jejím pádem, který se za mého dětství často omílal, čekala jsem tohle strážení hranice. Jenže ono to je celé trochu jinak a místo ostnatého drátu má být k vidění prvorepublikové opevnění.

16.9.2017 v 14:25 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 700 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Daniela Bulířová

Jak snadné je BÝT ŽENOU?

Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 4.30 | Přečteno: 115 | Diskuse

Dominika Veverková

Sestra nebo zlodějka?

Jak se to stalo? Jak se to může stát? Může ti sestra takhle lhát, okrádat tě a přitom se na tebe usmívat a psát ti seznam dárků k narozeninám? ANO!!! Je to možný a dokonce bych řekla, že na Slovensku úplně legální.

22.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 379 | Diskuse

Tereza Lišková

Dokonalá matka

Jsem dokonalá matka. Vždy dokonale upravená a oblečená podle poslední módy. Jsem skvělá kuchařka, matka, manželka i milenka. Dá to sice hodně práce a odříkání, ale rozzářená tvář dítěte a spokojený výraz manžela za to stojí.

22.9.2017 v 8:52 | Karma článku: 20.73 | Přečteno: 723 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 22.45 | Přečteno: 1688 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 27.52 | Přečteno: 690 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.