(Ne)přebírání

Postavil prázdný půllitr na stůl. Podělanej život! "Eště jedno?" Zeptal se hospodský. Už jsem tu asi profláklej, napadlo Karla nikoliv nemístně.

Měl by změnit lokál. "Jo!" Odpověděl prostě. Věděl, že z toho bude jen malér. Nemůže ale za to, že ho ta děvka odkopla, když se kvůli ní rozvedl. Ani za to, že se ex na stará kolena pochlapila a po tomhle posledním úletu ho nevzala zpátky.

Manželství nestálo za nic. On snil o potomkovi, kterému jednou předá autodílnu. Michaela o velké rodině. Po těžkém porodu ale bylo první dítě i poslední. Navíc nemocné. Kde je nějaká spravedlnost? Míša se už po mateřské do práce nevrátila, všechen čas věnovala Milanovi a domácnosti. Vlastně jí to neměl za zlé. Přišlo mu normální, že se z dílny vrátí do obstaraného bytu. Že se po něm doma nic nechce. Ta blbka mu tolerovala i občasné milenky. Nebo si jich nejspíš ani nevšimla. I když se občas chytli, pokaždé se po vyvztekání stáhla a uhnula mu. Ráj to byl, nakonec!

Jednou ho cestou z práce zastavil soused. Že mu odpadl parťák na squash, tak jestli by nešel. Ten jouda nedorazil, tak si Milan šel zaběhat na pás, když už ve fitku byl. A tam ji poznal. Emma byla kus. Skutečný KUS, po jakém každý jen trochu heterosexuální chlap zatouží. Obdařená a vymakaná. Čučel po ní, až si ho všimla. Pozvala ho na drink. I to se mu líbilo, byla úplně jiná, než ta jeho puťka domácí. Nebála se. Vletěl do toho po hlavě. Doma vždycky něco nakecal, Míša mu sežrala všechno, a víkendy často patřily jim dvěma. Došel k názoru, že bez Emmy nemůže existovat.

Jenže se stalo něco, s čím nepočítal. Milanův stav se náhle zhoršil. Karel v duchu běsnil. Dobrých deset let je na tom pořád stejně, a najednou tohle. Nebylo na vybranou, vztah s Emmou ukončil. Vzala to v klidu, jako by jí na něm nijak zvlášť nezáleželo. Nevarovalo ho to. Jen co to šlo, postavil Míšu před hotovou věc. Nabídl jí dost peněz na to, že do společné domácnosti nijak nepřispívala. Poprvé se vzepřela a chtěla daleko víc. Neprotestoval. Chtěl to mít za sebou. Rozvedli je na první dobrou.

Myslel si, že Emma bude nadšená. Vyhodila ho. Nechápal to. Měli se přece tak rádi! Poníženě se vrátil domů. Míša mu oznámila, že spolu přece skončili. To byla podpásovka. Našel si to doupě poblíž dílny a začal chlastat. Podělanej život! Neměl by si další dávat, nebo něco provede.

Najednou se přistihl, že zevluje pod Emminým oknem. Do háje! Nesmí se k ní přece přibližovat. Hodil kamínek. Bohužel se trefil. Za oknem se mihla mužská silueta. Jestli je to zas ten teplouš, kterým se ho snažila před časem oblafnout, tak se neudrží.

...

Cinknutí kamínku o okenní tabuli Emmu vyděsilo. Už zase! Přece mu jasně řekla, že z její strany šlo o nezávazný vztah. Nechtěla se vázat, jen pobavit. Ženáč byl k tomu ideální. Vždycky doma nakukal, že jede pomáhat pajdavé ségře (kdoví, jestli vůbec existovala!) a někde v hotelu si zašoustali. Bylo, nebylo, nic nezbylo. Pak najednou přišel s tím, že požádal o rozvod. Že ho manželka oškubala byl z jejího pohledu nepodstatný detail. Prachy nechtěla, chtěla svou svobodu. Tak začalo to pravé peklo. Nepomohl ani čtyřprocentní brácha, kterého si k sobě na čas nastěhovala. Karel oxidoval pořád. Udala ho. Dostal zákaz přibližovat se k ní. Jenže když se ožere, zapomíná... Nový milenec zatáhl závěs. Bylo, nebylo, nic nezbylo.