S tou bábou v jednom hrobě nebudu!
Do Čížové na hřbitov se chodilo za mého dětství docela často. Stačilo naložit na karku vše potřebné a ušlapat tři kilometry po místní silničce. Vyplít hrob, opečovat kytičky, nasvítit svíčky a lampičku na olej, se kterou mámy vždycky tvrdě bojovaly, aby nečoudila. A ušlapat ty tři kiláky zpátky. Mirotice byly náročnější. Potřebné propriety se musely naskládat do tašek a hlavně na ten autobus jít včas. Co kdyby jel dřív... Čekat na něj s nudící se smečkou díťat u hlavní silnice musel být adrenalin. Po příslušných úkonech většinou zbyl čas i na nějaký ten nákup nebo zmrzlinu, než pojede autobus zpátky. Taky nesměl ujet, přece jen osm kilometrů je osm kilometrů a kráva nepočká. Řidičů, natož aut, moc k dispozici nebývalo. Protivínský hřbitov byl zcela v režii babičky. Každý pátek odpoledne městem projel speciálně vypravený autobus a odvezl zájemce (spíš zájemkyně) na kopec za městem. Děda pokaždé se zájmem sledoval, jak tam "báby" čekají na rohu.
To rozhodnutí nemohlo pro babičku být lehké. Znamenalo vymazat místo věčného spánku svých rodičů, mladšího bratra a bůhvíkoho všeho milovaného ještě. Jen těžko se dalo najít logické zdůvodnění. Jo, babičce bylo přes osmdesát, špatně chodila a hroby z obou stran byly odkázány na péči jejích potomků. Zejména ten mirotický dost trpěl a nad maceškami dávno převažoval plevel. "Nemůžeme se ho vzdát, je tam muj děda, jedinej, kterýho sem znala. Už tak mu tam pohřbili ženskou, kterou neměl rád, nemůžeme mu tam nechat dát někoho cizího." To byl asi hlavní důvod, proč se máma rozhodla minimálně navštěvovaný hrob ponechat ve vlastnictví naší famílie. Už nevím přesně, jaký byl příbuzenský vztah mezi mně již neznámým starým pánem a tou ženou, ale složitým způsobem přes několik lidí ji znal i táta. Svět jednoho okresu je holt malej.
Hrob oficiálně změnil majitele a za nemalé (pro mě tehdy neskutečné) peníze byl opraven. A upraven tak, aby moc péče nevyžadoval. Kdepak okopávání a pletí záhonků, jak se to dělalo dřív. Pěkně deska, kamínky, ať není jenom ta deska, mísa s netřesky, ty se nemusí zalévat. A my jednou nebudeme muset řešit, "kam s nimi". Pro nedávno dvacetiletého člověka je děsná už jen představa, že někdo uvažuje tak daleko do budoucnosti. Bohužel netrvalo dlouho a doma došlo na nepochopitelné dohady, kam bude uložena právě milovaná babička. K tátovi teprve v této době dolehlo, že nedávno opravený hrob není pro ni, že ji dáme k předčasně zemřelému dědovi. Máma znova zopakovala, že svému dědovi nemohla poslat nějaké cizí spolubydlící. Ne, když už tam má tamtu paní. Hrob bude pro ni a tátu. "S tou bábou v jednom hrobě taky nechci bejt!" Pronesl táta nikoliv poprvé památnou větu. Tůmovi mají specifický smysl pro humor.
...
"Sem už nikdo jinej než my nepříde. Někdo nám tu vydloubal ty netřesky a ty kamínky sou už hnusný, fólie děravá a nateklo tam, chtělo by to vopravit. A taky musim říct některýmu Fandovi, aby uříz ten břečťan." Keř obepínající zeď za hrobem se rozrostl řádně, to je pravda. "To eště žila babička, když si to dala předělat." Čisté kamínky jsme dotáhnout nezvládly, tak posloužila mulčovací kůra. Kterou vítr rozfoukal po okolí a prorůstání nežádoucí zeleně zdola nezabrání.
I čížovský hrob dostal desku a po stranách zůstalo jen pár kytiček. Přece jen nemáme kraj předchozích generací za rohem. A na protivínském nakonec přibylo jméno naší rodiny. Vlastně je to původní hrob po babiččině straně... Už dávno vím, že není v dětské velikosti, ale "ten na urny".
/pro L.P.
/úvodní fotka: Pixabay
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené