Čas odpouštění aneb Fakt je to už patnáct let?
Tak dost. Vybrat oblečení. Pokud možno něco, co jsem si koupila aspoň po maturitě. Kašlu na čočky, oni to zvládnou. Nakreslit na ksicht obličej. Čím jsem starší, tím je tento úkon těžší. Peníze. Doklady. Mobil. Klíče. Nezapomenout na kapesníky. Do háje! Deštník! Obrnit se proti otázkám na A. manžela, B. děti, C. kariéru.
Protože A. nic, B. nic, C. debakl. Všechna sláva polní tráva. Autobus má zpoždění, tramvaj mi ujede. Nevadí. Na to správné entrée to bude akorát. Hlavně nebýt první jako... Kdy to bylo? Po pěti? Je tma jak v pytli. Jaká že to je zastávka? Spoléhala jsem na orientaci pomocí zraku. Ty brejle už mám asi slabý, ale ne tak, abych se ztratila. I v rodné vsi na Vltavě. Uf, trefuju to. Do zhasnutého průchodu k neoznačené restauraci se trochu bojím. To dám! Který ty dveře jsou vchod? "Dete na sraz?" Ptá se neomylně ozástěrkovaný kluk za těmi správnými. U dlouhého stolu sedí zatím dva kusy mužského pohlaví. Poznávám je bezpečně, nejsou z těch, co jsem neviděla od maturity. Připadám si trochu jako princezna. Nikdy jsem princeznou nebyla, takže to neumím.
I ti švábi se na pivo snad slézali rychleji. Každý nově příchozí komentuje neoznačenou cestu. Nakonec aspoň rozsvítili ten průchod. Navzdory mnohdy dlouhé době minimálních až nulových kontaktů se poznáváme. Že by patnáct let od maturity nakonec nebylo tolik? Někteří se dokonce bojí, že se objeví někdo z profesorů a začne vesele zkoušet. Nedokážeme dát dohromady, kam odešla naše třídní po opuštění ústavu. Vzpomínáme na dobu, kdy se o nás psalo v novinách. Aby ne, třetina třídy vyhozená od maturity, to se nestává každý den. Snad ani každý rok. Někteří mají potřebu pomlouvat ty, co nás gymplem provedli. Rozjezd protne zpráva o smrti bioložky. Co? V červnu jsme ji na oslavách #gvp50 viděli živou. Možná zpráva z agentury JPP.
Kdo má ještě přijít? Ten nedorazí, termín srazu málem obrečel. Plaví se kolem Itálie. Tamten ještě odpoledne sdílel fotky z Krkonoš. Na fejsbůku hlásil, že "možná". Onen určitě ne, vědátoří za velkou louží. "Hele, tý sme měli napsat. Je vdaná ve Varšavě, ale třeba by přijela..." Chlastači se čekají později. Už při červnovém posezení Na Květnici jsem zjistila, že s nimi nedokážu držet krok. A při konečném zúčtování jsou zprávy o úletech pod vlivem (nejen) alkoholu zajímavější než zachráněná písemka z chemie. Vystříkanej hasičák, vymalovaná šatna, to byly sladké časy... I ta chemie ale byla zmíněna.
Kdekdo vzpomíná na úrazy vzniklé hlavně při těláku. Je tu i taková, co si jeden z nich dává dodnes za vinu. Vybavuju si jen několikastránkové lejstro, které postižená následně musela vyplňovat. Většina si nepamatuje, kde jsme měli třídu. Před pár měsíci jsem z ní pěkně zdrhala po zjištění, že tam sedí francouzštinář. Obrečel moje rozhodnutí nevybrat si jeho předmět jako maturitní. Nechtělo se mi předvést v plné parádě tu hrůzu, že dnes víc jak "Bonjour" už sotva zvládnu. Stejně jsem prchala před chemikářkou, která mě dovedla k úspěšné maturitě. Opakovaně mi rozmlouvala volbu vysoké školy. Neuspěla. Probíráme dvojice, které se z našich spolužáků vytvořily. Dvě kompletní, jedna holka si vzala kluka z vedlejší třídy. Právě té, se kterými se soutěžilo o nejhorší průměr známek. Jednou to ani Tůmová nezachránila. Nedlužím nakonec taky omluvu? Těch vítězství mohlo možná být víc.
"Tady sme se měli sejít za dvacet let, přítmí lichotí." ... "Fakt si přijel z Berlína, to ten Brod docela bledne." ... "Ty prej máš dvojčata? Hele, jak se roděj dvojčata?" ... "Kde ses vybodoval? Já nemám eště ani jednu pokutu!" ... "Jo, i blbý parkování se počítá." ... "Jak se menovala ta blonďatá, co hezky kreslila?" ... "Jak se menovala ta, co se nám vetřela na maturitní fotku?" ... "Jak se menoval ten zarostlej, co tam nechodil?"... Pár zpovědí, kde žiju a makám. Začínám mít problém udržet myšlenku odpovědi. Rozebírat, že svou práci mám ráda, ale touha dělat ji lépe je úspěšně torpédována ze všech stran, mi dá dost práce. Z naivních snů jsem se už probrala, ale jinak... Kolik jsem toho sakra vypila? Mnohé holky jsou střízlivé. Přijely autem nebo kojí. A už jedna ze servírek hlásí poslední kolo objednávek. "Fakt tu zavíraj v jedenáct? Tak dem pokračovat, ne?" Jeden po druhém platíme. Sbíráme peněženky a mobily ze stolů, svršky, tašky. Dvakrát opakuju, že jdu domů. Matky nechápou. "Všímla sis, že sem zhubla? A že nemám brejle? Musíš mě dovest, sem namol." Věší se na mě jedna z nich. Brejle sice nemá, ale přečíst jídelák jí činilo nemalé problémy. Z cesty za pokračováním se nakonec pokorně vrátí na tramvajovou zastávku. Prý přes zábradlí nepoleze. "Ale já sem si furt myslela, že něco převratnýho vyzkoumáš, a proč už nejsi blondýna?" Ty bys neměla chlastat, ale to není převratný objev, pomyslím si a nasedám do tramvaje. Jo, bylo to fajn, ale stačilo. Tak zase někdy!
/úvodní fotka: Pixabay
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Hrad zveřejnil záznam z jednání o důchodové reformě. ANO na změny kývlo, ukazuje
Hrad zveřejnil záznam z jednání o důchodové reformě. Na té se zástupci vlády, ANO a Hradu shodli,...
Hlavní hygienička Svrčinová ve funkci končí. Vláda ji na její žádost odvolala
Hlavní hygienička ČR Pavla Svrčinová skončí, vláda ji ve středu na její vlastní žádost odvolala,...
Von der Leyenová chválila i Čechy. Za 20 let jste posílili vy i EU, uvedla
Za začátek nové éry označila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová vstup deseti východních...
Novým šéfem tajné služby se stane brigádní generál Bartovský, schválila vláda
Novým ředitelem Vojenského zpravodajství (VZ) bude Petr Bartovský, vláda ve středu schválila jeho...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené