Tak trochu jiný advent

To si tak člověk týden před Vánocema uvědomí, že nemá nic. Napečeno, uklizeno, zabalené dárky, vyrobené přání, prostě nic. A neříká si "za co, panebože, za co" ani "proč". Spíš "jak jsem to jindy do háje stihla".

Vzít do ruky ostrý nůž a zbavit se posledních dávno neživých zbytků minulé existence mi trvalo dost dlouho. Nějak bylo, nějak bude, jen jinak, než být mělo. Aktuální stav mě štve, ač je dobrovolný. Kdybych chtěla, o moje ruce se poperou. Jen jinak, než mělo být. Dost! Někdo musí upéct a uklidit. Mouka bude stačit, máslo, cukr, vajíčka a další jsem už koupila. Papír na dárky taky máme. Poslední jsem v sobotu vyzvedla, jen vína ještě musím nakoupit. K čemu jsem se to dobrovolně zaslíbila?

V klidu matlám jedno těsto za druhým, žádný večerně noční maratón. Pro dnešek stačilo. V úterý před obědem je hotovo. Bezbolestně a rychle. Ve středu rodinný oběd. Rezervace se nepovedla, jdeme na blind jinam. Uf! Tohle by v procesu nešlo. Hlavně se nepoštěkat na veřejnosti. Rychlý nákup, otočka doma a poslední předvánoční sraz. Holky z gymplu se neozvaly. Stíhám v pohodě. Autobus má zpoždění nebo snad nejede? Nevadí, na přestup tolik času nepotřebuju. Tramvaj prudce brzdí, zaznamenám cosi jako ťuknutí. Naproti sedící paní mi přistane na klíně. "Sorry", omlouvá se. Naznačím, že dobrý. Nedobrý, náraz odneslo věčně bolavé koleno. "No jo, velký auto!" Zaslechnu za sebou. "Tady hned tak něco neprojede." Z kabiny vyleze řidič. "Já dál nejedu," zahlásí a na několikáté upozornění otevře dveře. Nehoda je to decentní, nikdo nevypadá zraněný, plechy sotva ťuknuté. Cestující přebíhají mezi auty. Zdrhám, než se něco stane. Jsem jen o zastávku před cílem, to doběhnu. No, nedoběhnu...

Dík, bylo to fajn. Další den konečně balím ty dary, které miláček několikrát denně ošetřuje. Plížím se kolem něj při úklidu. Papír na jednom z balíčků je poznamenán drápky. Sestřenice pejskařka to přežije. Jdu koupit ta vína. Ze schránky na mě vypadne urgentní výzva k vyzvednutí dopisu a poučení hrozící důsledky. Kdy to do háje přišlo, jsem převážně doma. Venku lije a já letím na poštu. Stojím frontu jak na nevímco, vyvolávací systém nefunguje. Nebo "nefunguje"? Místo dárečku přebírám rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Prý to bylo rychlý na tuhle roční dobu. Tak šťastný a veselý!