Tady velím já, uklízečka
To se tak člověk vrátí po prázdninách na koleje a nestačí se divit. Stará hodná paní Z. zřejmě odešla do důchodu a místo ní s koštětem po chodbách pobíhá cosi, co se kolem něj snaží omotat jako go-go tanečnice kolem tyče. Sluchátka v uších, nafučený výraz, červené vlasy sčesané do culíčků. A problém vychytat, kdy po chodbách courá nejméně kolejních obyvatel. Tedy dobu, kdy slušňáci jsou už ve škole či na brigádách a pařmeni se ještě neprobrali.
"Ta stará byla hodná, ale podle mě moc neuklízela." Vyjádřila se jedna ze spolubydel na obranu nové posily. Koupelna, záchody a kuchyňka se používat daly, záplavy špíny na chodbě nebyly a další jsem moc neřešila. A náhodou nám paní Z. několikrát vynesla koš a dobrovolně bez nároku na honorář uklízela pokoj klukům naproti přes chodbu. Při nabídce vynesení koše zmerčila jeho stav a zasáhla dřív, než se po celém bloku rozlezou švábi a další havěť. Jo, a taky pilně vysypávala plechovky sloužící na schodech jako popelníčky.
Z drbů sesbíraných spolubydlícími a sousedkami jsem se dozvěděla, že nová paní uklízečka je prý dcera vedoucí kolejí a je sama se dvěma malými dětmi, tedy ty peníze asi fakt potřebuje. První informace vysvětlovala její nenadšenost a zdravení na půl pusy, ostatní nás nechalo chladnými. Aby se vyšvihla, několikrát týdně leštila skleněné tabulky blokových dveří a pilně předváděla, že dosáhne až nahoru. To jsem paní Z. nikdy dělat neviděla, to uznávám.
Jednoho krásného dne se před obědem objevily v kuchyňce krabičky s mýdlem, které si spousta holek nechávala v koupelně na okně. Kdo má taky pořád myslet "eště mejdlo", když jde čůrat. Inu, vzala první příchozí mýdla a vrátila do koupelny, aby si mohla ohřát oběd. Druhý den se situace opakovala. Mýdla byla opětovně vrácena na své místo s komentářem, že příště třeba budou v klučičí koupelně. I třetí den byla mýdla přemístěna na kuchyňskou linku a opatřena ručně psaným vzkazem, že v koupelně se nechávat nesmějí, neboť pak nelze parapet setřít. Nová šůrovačka zjevně nevěděla, jak to na kolejích chodí, a vystrčila růžky. Mýdla byla uklizena do koupelny a připsána odpověď, že takhle se to dělá, kdo má na mýdlo pořád myslet a doposud to nevadilo.
Po víkendu se na patrové nástěnce objevil tištěný zákaz ponechávat cokoliv na koupelnovém okně kvůli umožnění řádného úklidu. S razítkem a podpisem vedení. Hm, slušné páky! Netrvalo dlouho a na vyleštěných dveřích visel první papírek. Všimla jsem si ho cestou do koupelny, kde bylo pokračování. "Čím víc platíš, tím míň můžeš. Heslo kolejí pro letošní rok." Druhé zdražení během tří let mě naštvalo taky, byť nebylo tak citelné jako to první. Znamenalo méně peněz z kapesného na ostatní "luxus". Jako jídlo, vlak, skripta, mimořádné výdaje třeba v případě nemoci, a tak. "2300 dáme, a nic od vás nežádáme. Jenom čisté ruce mít, salmonelu nešířit." Znělo nejpovedenější dílko nad vyklizeným parapetem.
Ten den jsem měla odpoledne volno a rozhodla jsem se vyrazit do víru města. Jen pocourat, nakupovat blbosti nebylo za co. A tak zatímco zbytek pokoje odešel trpět na fakultu, já jsem vylovila "malou" tašku. Peníze, doklady, deštník pro jistotu, mobil, zamknout a klíče přidat. Na schodech vysedávala naše "oblíbenkyně". "Nevíte něco vo těch lístečkách?" Houkla na mě bez pozdravu. Jasně, jedna ze spolubydel, i na mě přespříliš oprsklá, si na ni vlastně otevřela pusu. "Nevim." Odpověděla jsem stručně podle pravdy. Letitý trénink v sebeovládání mi zabránil v adekvátní reakci. "Fakt ne? Já si myslim, že víte." Odfrkla stylem, jakým se člověk baví s malým dítětem. To už bylo moc i na mě, a navíc to nebylo všechno. "Já vo těch lístečkách nic nevim." Zopakovala jsem naposledy a vydala se po schodech dolů. Ignorace výtahů má své výhody.
Po návratu jsem příhodu vylíčila spolubydlícím. "No jo, věděla, na koho může." Zkonstatovala ta oprsklina a vrátila se ke svým skriptům. Druhé dvě neměly slov. "Hele, víš co mi došlo? My sme to bejt nemohly, tady přeci platíme jenom šestnáct stovek." Dala mi argument, který jsem potřebovala o pár hodin dřív. 2300 byla cena za dvoják, ne za čtverák. Druhý den už paní uklízečka nedorazila a další pondělí přišla úplně jiná...
/zdravím J.M.-P.
/úvodní obrázek (c) Pixabay
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené