Já tam chci!

Tohle poprvé už paměť zvládla vymazat. Divné, tak malá jsem tehdy nebyla. Ať tak nebo tak, v kontextu vyprávění dávného výletu, úspěšnost byla srovnatelná. (Fotky s příběhem.)

Cesta zas tak dlouhá nebyla... 

...ale tam, kde zavírají stromečky...

...je k vidění daleko víc.

Ne, tohle se tu nerozbíjí!

Ono se vlastně kromě padající vody neděje nic. Zavřeno, není sezóna.

Tyhle se už moc nepoužívají...

...ale jsou hezčí než ty nové, to se musí nechat.

Tam, tam je ON, ten největší!

Tak jsme se pokochali a dole můžeme poslat pozdrav domů...

...nebo se třeba pomodlit...

...než se vydáme za dalšími podivuhodnostmi. Je ovšem nutné předem nastudovat, co vlastně hledáme. Značka totiž vede sem...

...a tohle je sice hezké, leč stále ne to hledané! Takže příště znova a líp.

U hotelu už čekala tahle kráska...

...ovšem po zjištění, že míním položit oběti pohanským bohům...

...odešla raději na nějakou dobrotu...

...tam, kde se čas zastavil.

***

Tohle sem tak docela nepatří, ale fotku jsem musela mít. Natolik, že jsem neváhala splašit všechny pesany v okolí!

/22.-23.2.

/foto já