Bez výdejního okýnka

Ač je to téměř k neuvěření, i v dnešní době existují místa, kam se může vkročit, není nutné věci vyřizovat přes nejrůznější mnohdy improvizovaná okénka.

7:50 Vcházím do šatny, sundavám respirátor, musím si těch pár loků vzduchu bez chemického aromatu užít.

7:55 Převlečená beru klíče, mobil, tašku s proviantem a tác s umytým nádobím a přesouvám se směrem ke svému působišti. Zapínám počítače a dávám vařit vodu, jednak potřebuju kafe a druhak denně poslouchám o libých následcích zanedbávání pitného režimu.

7:58 Odvážím se rozsvítit v oficíně a spouštím potřebné programy na obou počítačích. Na dveře již buší nedočkavý řidič jedné z distribucí. Stahuju gumičky respirátoru plastovou spojkou, aby mi na puse pořádně držel. Přebírám bedny, potvrzuju příjem, vracím prázdné. Dovnitř se hrne nedočkavá paní.

8:05 Paní doluje recepty z mobilu a vzteká se. Já už bych si ráda zalila to kafe a čaj. Přichází uklízečka a vyhazuje áčko s akční nabídkou. Připadám si neschopně, že jsem to neudělala hned po otevření.

8:08 Povedlo se, leč léky by se musely objednat a ve dvě je pozdě. Paní otráveně odchází. Beru hadr a sprej s dezinfekcí a vrhám se na exponovaná místa.

8:10 Přichází kolegyně. "To není dneska potřeba," podiví se mému snažení. Následně usadí dceru ke svému pracovnímu stolu a zapne noťas, na kterém denně probíhá online výuka. Zdůrazní mi další časy, ve kterých se holčička musí připojit, a oznámí, že do oběda by měla být zpátky. Zalévám si to pití, ale stihnu jen rozmíchat kafe a cáknout do něj mléko, napít se už ne.

8:15 Ze zázemí slyším angličtinu. Zdá se, že technika funguje, jak má. Mladý muž s rýmou se dožaduje přípravy předepsaných kapek na počkání. Rezignovaně kouknu na první haldu k příjmu, následně na pět receptů, co už na přípravu čekají od včera. A taky bych se ráda vrhla na rozvážky dřív, než na mě budou čekat kyblíky surovin a kelímky jako němá výčitka mojí nevšímavosti.

8:30 Kapky jsou hotové, taxace, výdej, poučení a jdu se napít. Kafe je už polostudené, jako skoro vždy. Uklízečka myje mincovníky, táry a kliky, moje akce s dezinfekcí opravdu byla zbytečná. Žádám o doplnění dávkovačů dezinfekce na ruce.

8:40 Otevřu bedny se zbožím a snažím se obsah sesumírovat do menšího počtu přepravek.

8:45 Sbírám odpad z obalů a odnáším to do košů na sběr. Slečna už je odpojená. "So the class is over?" Snažím se konverzovat. Žádná odpověď. Dopíjím studené kafe.

8:55 Uklízečka se dožaduje výdeje receptů pro svoji osobu. "Máte práci?" Ptá se mě. Blbá otázka, kolem mě to vypadá, jak když se flákám. "Asi tunu," odvětím a vrhnu se na ten výdej. Systém ověřování pravosti léčiv zkolaboval, registr pojištěnců též výhrůžně bliká. Chci zkontrolovat připojení k internetu, naštěstí si včas všimnu hlášky "EET online". Problém není u mě, musím počkat, až si s tím na příslušných místech poradí. Jenže do té doby je...

9:05 Do pytle, prošvihla jsem začátek další online hodiny. Letím dozadu, kde mi holčička nešťastně oznámí, že jí nejde kamera. Už zase, postarší půjčený notebook je zřejmě na heslo. Při prvním a posledním pokusu tento problém překonat jsem ubohé dítě odpojila z hodiny jen proto, aby to nepomohlo a kamera po chvíli naběhla spontánně. Letím zpátky dopředu. Příchozí paní chce dvě balení té hlívy, co mám za zády. Mám samozřejmě poslední jedno. Nabízím objednání. Paní prská, že to není ta v akci. Ty akce mě jednou zničí! Nová platí od minulého týdne, takže trapně hledám, která hlíva je zrovna zlevněná. Jedno balení najdu, uf, prý to tedy stačí.

9:15 Řidič druhého ranního závozu předbíhá frontu a cpe mi papíry k potvrzení, zatímco bojuju se stále komatózním ověřováním pravosti.

9:20 Zvoní telefon, letím se alespoň podívat, kdo volá, zatímco se aktuální klientka morduje s platebním terminálem. Kolegyně to není, nechávám telefon zvonit. "Už ti to jde?" Houknu na školačku. Žádná odpověď. "Nejde jí to," oznámí mi uklízečka. Nemám kapacitu to řešit.

9:25 Odnáším další papíry a pásky z beden. Koutkem oka zahlédnu na obrazovce paní učitelku, takže aspoň jedním směrem elektrony tečou, jak mají.

9:35 Jdu se napít nepřekvapivě již studeného čaje. Slečna odhadem smaží nějakou hru na mobilu. Když dozoruje maminka, dělává si úkoly. Vyhodnotím to, že nejde o můj problém. Vybalím zásoby z tašky a nabídnu těm dvěma vlastnoručně upečenou buchtu. Uklízečka se děsí, o cukrovce nic nevím, takže asi drží linii. Malá také nechce. Nejsem přesvědčená o tom, že snídala, to však též není můj problém. Jdu konečně na ty příjmy.

10:00 Zaraduju se, že někdo chce řešit i něco jiného, než původ, barevné provedení a cenu respirátorů. Přesně do chvíle, kdy se ukáže, že tu kosmetiku chce pro vnučku, která již má svoje oblíbené produkty.

10:05 Za paní netrpělivě přešlapuje pán, kterému jsem včera slíbila, že léky budu mít přijaté a nachystané. Lovím je z bedny stejně jako minule. Pán se zatváří nechápavě a následně prská, že tolik nikdy neplatil. V historii výdejů snadno vyhledám, že minule i předminule naopak platil víc. Odchází s odblokovaným receptem, že půjde jinam.

10:19 Nejvyšší čas připojit se na poslední vysílání. Holčička je již nachystaná, kamera se vzpamatovala. Připadám si zbytečná. Dám si svačinu sestávající ze zbytku ledového čaje a jogurtu zhltnutého na tři lžíce.

10:30 Objednávky mám nachystané, zamířím do laboratoře na ty přípravy. Tam však probíhá velký úklid, takže musím počkat. Zaklízím zásoby a mezitím jen tak mimochodem vydávám. Práce zatím moc neubylo. Začíná mě bolet hlava z respirátorového smradu, otevírám tedy dveře do ulice.

10:35 "Můžu dál?" Táže se pán čekající venku, než odbavím aktuální klientku. Ano, může, dva kousky se i při současných omezeních do oficíny vejdou. Uklízečka lítá kolem s látkovou rouškou pod nosem. Kolem disciplinované venkovní fronty se prosmykne dovnitř poslední příchozí a štráduje si to k neobsazenému výdejnímu místu. "Héj, my tu taky čekáme!" Křičí rovnou dvě paní. U zábradlí si někdo zapálil rozhodně ne obyčejnou cigaretu. "Vy ste tu sama?" Diví se příchozí. "Ano," odpovím v klidu. "A můžu se zeptat? Máte Ataralgin?" Nemáme, má výpadek, samozřejmě si hned nevzpomenu na předpokládanou dobu obnovy dodávek. Nabídnu pomoc s výběrem jiného analgetika, až přijde na řadu. Pán se vydává na výlet po pražských lékárnách. To ověřování pravosti stále vypadává. "Já zdržuju, co?" Děsí se paní u táry. Mno, venku stojí nejmíň tři lidi, já mám tunu práce, žízeň, chce se mi čůrat a třeští mi hlava, ale jinak je vše v pořádku.

10:50 Fronta odbavena, laboratoř volná, rychle šupnu trochu vazelíny pod infralampu a oznámím uklízečce, že se na nezbytně nutnou dobu vzdálím. Cestou zaregistruju, že poslední hodina již skončila a děťátko po telefonu rozebírá s dědou, co kdo bude mít k obědu.

10:55 Bojuju s dalším našich služeb chtivým davem. V nestřeženém okamžiku vypínám nahřívání již téměř vroucí vazelíny. Já to dneska nedodělám!

11:15 Znovu zapínám lampu a dávám se do průzkumu šuplíku, jehož obsah je volně k rozebrání. Z asi pěti přítomných analgetik si nevyberu, budu to muset vydržet.

11:25 První mastička je hotová, pouštím se do roztoku. Pán příchozí k táře málem vykvete, než doběhnu dopředu. Uklízečka řve, že tam mám jít.

11:30 Znovu přebírám zásoby a vybírám analgetikum, v jehož aspoň hraniční zvládnutí svému tělíčku věřím. První krok k úlevě bude muset počkat, vrátil se mi pán prve chtivý Ataralginu. Krabičku nechávám za rohem, tohle vidět nemusí. Po poradě se mnou si spokojeně odnáší Panadol Extra.

11:35 Dolévám dezinfekci sama, co jsem to ještě chtěla? Jo, ten prášek, zapiju ho už zase studeným čajem a zadoufám, že mě to v kombinaci s mým nízkým tlakem, zanedbaným příjmem tekutin a dusidlem na obličeji nepošle k zemi. V situaci, kdy mám na povel celý provoz, by to bylo dost nemilé. Dítko smolící úkol z matiky touží po konverzaci. Vzácná chvilka, ale bohužel nemám čas.

11:50 Signuju poslední dnešní mastičku, zbylé dvě jsou až na pátek. Dorazivší kolegyně se ptá, jak to šlo. No, nikdo mě nesežral, na hlavu mi nic nespadlo, dítě se učilo, takže vše v pořádku. Rychlostí blesku dokončím rozvážky a všechny přípravy zadám do systému.

12:40 Jdu si ohřát jídlo. Ty dvě po jedné pomažou do školní jídelny pro svoje porce, mám to akorát.

13:05 Velká odchází sama, malá má důležitější práci v podobě omalovánek. Nebo že by šlo o úkol z výtvarky?

13:20 Slečna příchozí v doprovodu přítele se dožaduje těch léků, co včera nechala babičce objednat. Lísteček s číslem, který jsem jí dala, samozřejmě nemá. Holčinu si sice pamatuju, ale co jsem jí objednávala, to už ne. Ach jo. Po telefonátu s babičkou se nachystaných léků dopátrám.

13:30 "Dobrý den, jé to je fajn, že tu dneska neni fronta..." Sometimes, I just fall and break...

/zdravím Z.O.

/úvodní obrázek (c) Pixabay