Den s velkým B

I takové dny jsou... Nezvykle pozdní nedělní probuzení nevěstí nic dobrého. Druhý volný den byste měli být naspaní, až to hezké nebude. Tušíte, že tenhle den nebude z těch lepších.

Hrabete se z pod peřiny a váš čtyřnohý spolubydlící nechápe, proč to vlastně děláte. Zatímco vy si uvědomujete, že zítra už touhle dobou budete v muset být v práci, aspoň naoko veselí, hraví a bezva, kočičí oči vrhají vyčítavé pohledy. Vědomí, že jste zřejmě cosi provedli, a ani hlubokým sebezpytováním nedokážete záhadu rozklíčovat, taky náladu nezlepší. Dost! Řeknete si. Nakrmit plyšáka. Připravit snídani sobě. Obléct se a umýt. Sklidit binec v kuchyni. Zapnout počítač. Elektronická komunikace je příšernost, uvědomíte si při pohledu na knihu položenou vedle počítače. To abyste mohli při čtení sledovat na internetových záložkách, kde se něco zásadnějšího děje. Momentálně se neděje nic. Vůbec nic.

Uvědomíte si, že pokud nechcete mít polovičatý oběd, musíte se vypravit do obchoďáku. V neděli. Kolikrát jste nadávali na jedince řešící o víkendu neakutní věci. Pohled do zrcadla dává tušit, že s takovou se leda projedete sanitkou. Zamalovat stopy let zničujícího životního tempa (kde jen jsou?), přidat trochu barvy, převléct se do slušnějšího oblečení. Malá kabelka, peníze, doklady, klíče od auta. Miláček tuší, že ho opustíte, a zaleze do jedné z nákupních tašek. Přemlouváte ho, že jste za chvíli zpátky, a že to přece vydrží. Zmoklý a uschlý leták za stěračem vás rozladí. Ze zbytků textu vytušíte reklamu na manikúrní salón. Jak do háje...? Jasně, městské neboli holčičí auto, aha! A před lijáky nebylo zrovna čisté... A nebo to prostě nastrkali všem?

Podzemní parkoviště je plné. Jediné volné místo pro obyčejné smrtelníky poblíž vchodu se nachází mezi betonovým sloupem a dalším vozítkem. Mizerné rozpoložení snižuje vaše parkovací schopnosti na nulu. Málem zaparkujete přímo v tom sloupu a nakonec to stejně máte křivě. Jak jste jen mohli dostat řidičák?

Vcházíte na prodejní plochu. U kytek zpomalíte. Když už jste taková, proč si zas jednou nekoupit něco do vázy? Někdo do vás vrazí. Uhnete málem do těch kytek, periferně zaregistrujete cosi jako montérky, nějaký pracující muž asi moc spěchá. Jen odstín tak docela nesouhlasí. "Tak dete nebo ne, to sou nápady!" Brblá paní starší o dvě rychlé nebo jedenapůl normální generace. Ovládnete se a tou hlavou nezakroutíte viditelně, jen protáčíte oči. "No poďte," velí ta milá osoba. Za vámi se šine další, o chloupek starší než ta první. Blaženě mimoňský výraz dává tušit pokročilejší kognitivní poruchu. Než si vyberete kytici, ty dvě se řítí z oddělení papíru rovnou ke vchodu, kde není východ. To zas bude nákup!

Už cestou k autu si uvědomujete, co všechno jste zapomněli. Vracet se vám nechce ani za mák, i když to znamená nutnost dalšího nákupu během pár dní. Vyparkujete bez karambolu, byť za cenu delšího a bezpečnějšího objetí několika sektorů. Doma vybalit nákup. Uvařit oběd. Umýt nádobí. Neděle je od slova nedělat, nicméně věci přes týden zanedbávané se někdy udělat musí. Vyšůrujete kuchyň včetně vařiče, který to už dávno nepoznal, koupelnu i pokoj. Miláček vehementně asistuje a pomáhá neustálým lovením hadru. Basta, finito! Postavíte na vařič zítřejší oběd, hodíte nohy na pracovní stůl a otevřete připravenou knihu. Po chvíli si začnete uvědomovat, že něco není v pořádku. Není slyšet bublání z kuchyně. Při kontrole zjistíte, že plotýnka vařiče je ledová. Asi zašel na to vydrhnutí.

Zvenku se ozve rána jak z děla. Na hlavní ulici vidíte brzdící autobus, za kterým se kouří. Zřejmě prasklá guma. Nejen vy máte den s velkým B.

Se spoustou nadávek vytahujete indukční krám, který patří k vybavení bytu a se kterým jste se za celé roky nedokázali skamarádit. Uvědomujete si neuvěřitelné štěstí, že ten obyčejný hrnec na něm aspoň jde použít. Voda z rýže teče všude kolem navzdory pouhým 80 stupňům na displeji. Modlíte se, aby to vůbec bylo k jídlu. Na internetu kupujete nový vařič, protože zítra budete potřebovat použít nepřilnavý kastrol a s tím indukce odmítá fungovat.

Večeře, a nastává čas protáhnout si tělo. Uvědomujete si, že toho máte po dvou volných dnech akorát. Miláček blinká na odpoledne vyluxovaný koberec. Při představě, že to budete muset uklízet, se vám dělá šoufl už předem. Ve sprše si naplácáte šampón do očí. Snažíte se poslepu odchlupit. Ne že by bez brýlí zavřené oči představovaly velký rozdíl.

Není už čas otevřít víno?