...jako venkovan...postoje vašich prarodičů naprosto chápu....pejsek ano...ale zbytečné výdaje...to byl a je pragmatismus venkova...

...pomalu se mění...prakticky už nepotkáte pesana na řetězu...ale hromadné očkování je zcela běžné....a vykopání jámy...pak návštěva vetreináře ...a zase její zahrabání....taky....a věřte že to není myšleno v krutosti...to je prostě život....

...na závěr to zlehčím.....každé prase mělo jméno...ale nic nazabránilo v tom...abychom ho nakonec nesežrali....

I kravka měla jméno...a prodala se na jatka... Se psy to má strejda už jinak (bude příště), ale kočky mají péči pořád stejnou... Je to tak, ale dětem se to těžko vysvětluje.

Už se těším na pokračování

Tak to bych nemohla. Já dávám na veterině poslední prachy...

Však my už taky.

,,Drsní venkované" jsou ke zvířatům přirozenější, než ,,moderní chovatelé."

...jenže, než si to městské květinky přeberou, nějakou dobu to trvá.

Také si na podobné věci vzpomínám. Příjemný, i když místy smutný blog.

Díky.

Hezky zacatek, Klarko, i kdyz obcas smutny, ale tak uz to v zivote chodi

Díky, Honzo.

takový hezký ucelený vzpomínání, určitě na karmu

Dík. Mně to přijde samá díra, ale je fakt, že v tom bodě zlomu mi bylo devět. Pokud dobře počítám.

Klárko moc pěkné vzpomínání.

Díky. Zjistila jsem, že k tomu ani nemám žádnou autentickou fotku. Jedině jsem našla Broka v pozadí za holčičkou táhnoucí kocoura.