Klárko

V momentě, kdy jsem se šla přiznat, to zas tak nebylo. A Olík má doteď zaracha!

Sad and useless - nadhera, posilam dal

Sad and useless... Jako většina příběhů ze života.

I ty jedna! Ty se nezdáš.

Já nic, já muzikant! I když... To je taky námět na horor!

Připomíná mi to trochu knihu "Nefalšovaná kočka" od Terryho Pratchetta, kde se jedna kapitola věnovala kočce, kterou nějakých pět domácností pokládalo za svou vlastní.

Hlavně jestli v tom měla jasno ta číča.

Klárko, cestu si vždycky bezpečně najdou tam, kde je jim dobře

Že je mu líp u nás než doma, je ovšem mírně podezřelé.

Za mnou kočka večer chodí do postele - vždycky mi udělá kočičí masáž zad (tzv. protlapání) a usne. Když párkrát nepřišla, načapal jsem ji, jak leze do okna sousedovi. Myslíte, že ta nevěrnice protlapává záda i cizím chlapům?

Nevěrnice! Nebo jí soused dává nějaké dobrůtky.

Takové sousedské návštěvy jsou skoro nejlepší

Mi povídej. Ale tohle byla premiéra. A jak nechtěl domů! Asi věděl, že dostane.

Před lety jednou volali sousedi z chaty, že přes týden postrádají kočku a že se jim zdá, že slyší mňoukání od nás z kůlny. Jeli jsme tam a samozřejmě - po odemknutí kůlny se vypotácela téměř průsvitná kočka a radost byla veliká. Samozřejmě tam vběhla a někdo jí zamknul. Po čase jsme ještě našli rozdrásanou pet flašku od dobré vody, díky které asi přežila:)

Chudák číča! Naše byly zavřené už venku na chodbě, ve špajzu, v kuchyni, na záchodě, ve skříních... A taky křičely.

Jo, kočky se dovedou schovávat jako nikdo jiný :-)

To mi povídej. Věčně je hledáme.