Klára Tůmová
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Klára Tůmová
Sametová
Podesáté vyměním cédéčko a podvacáté kouknu napřed na hodiny a pak na dotazové okno. Nic a rafičky nejspíš zamrzly. Jestli to bude takhle pokračovat, budeme mít brzy po legraci. Vytáhnu z police první knihu a otevřu ji. Dlouho nevydržím, nové stránky se do ní nepřičarovaly. Zaklapnu učebnici a načtu internetovou verzi odborného časopisu. Proč jich vychází tak málo? Proč je většina jejich obsahu opakováním a zbytek k nepoužití?
Klára Tůmová
Nový svět
Vybalím čistý nažehlený pláštík a pověsím ho na háček vedle svetru. Vesele se zatočím a zalituji, že tu nemám aspoň rádio. Něco si musím pořídit, v tichu se mi vždycky špatně pracovalo. Znovu se otočím a jako malá holka sleduju svou rozevlátou sukni. Nemuset se v práci převlékat je vážně super! V tom momentě do dveří nakoukne Kajka. Pohled na mě ji zarazí.
Klára Tůmová
Třetí šance na dobré ráno
Po maratonu bych se cítila líp, pomyslím si, když klepu na dveře svého nového pracoviště. Konec víkendových dvanáctek, kdy většina výdělku stejně padla na hlídání! Tady nejsem poprvé, ale poprvé nejdu na návštěvu. "Frajerko, co se ti stalo?" valí oči Kája. "Špatně jsem vyhodnotila rizika schodů do čtvrtýho patra a plnýho výtahu," pokusím se o vtip. "A 220 minus věk je jen teorie, že jo?"
Klára Tůmová
Jak dlouhá, tak široká
Sedím na lavičce ve vestibulu a usrkávám kolu s ledem. Mezi návaly nevolnosti uvažuju, zda potřebuju zklidnit hlavu nebo spíš tělo, a do toho vzývám všechny svaté, aby si mě nikdo nevšiml. V ruce žmoulám tenké průhledné desky s úředním dokumentem. Dostali mě, dosáhli svého cíle. Marilyn odchází poražená, zničená, zlomená. Musím se sebrat a vyzvednout děti ze školky. Před námi je vzduchoprázdno a nad námi Damoklův meč. V hloubi deprese sotva zaregistuji jemný dotek.
Klára Tůmová
We Are The World
Stojím ve sterilizační propusti a snažím se rozepnout zaseknutou sponu náramku. Už drahnou chvíli "nemyslím" na to, že moje kamarádka nejspíš prožívá pekelná muka. Jen já tady vím, že ještě není zdaleka v takové pohodě, jak se tváří. Ztuhlé prsty mě neposlouchají, přesto nakonec boj se zapínáním vyhraju a tenký zlatý řetízek položím do misky vedle hodinek. Vezmu si z police čistý pláštík, ale v tom momentě se otevřou dveře a dovnitř vrazí Kajka.
Klára Tůmová
Odvrácená strana Měsíce
Vycukanější než leckterá prvanda se plížím chodbami Městské nemocnice. Marilyn, neblázni! snažím se sama sebe přinutit ke klidu. Seš v civilu, nikdo po tobě nic chtít nebude. Jsou dávno návštěvy, nikomu nebudeš podezřelá. Takhle k ní nemůžeš, přemlouvám se marně a stydím se za sebe sama před sebou. Občas radši dávám než beru.
Klára Tůmová
Down & Out
"...Robert Procházka. Podezřelý putoval do cely předběžného zadržení. V minulosti byl již opakovaně trestán pro menší zločiny..." Zprávy mě vytrhnou od žehlení, v televizi však vidím jen reportérku u policejních zátarasů. Co zase provedl, napadne mě okamžitě. Unylá zrzka se loučí. Bundu nemá špatnou, přijde myšlenka zcela mimo téma. Za co, panebože, za co?
Klára Tůmová
Strašidlo minulosti
Děti spí, já si čtu v obýváku, když se najednou rozezní melodie z telefonu. Leknu se, asi se něco stalo, kdo může volat tak pozdě? Číslo na displeji sice můj telefon nezná, já bohužel ano. Můj sourozenec, závislý na automatech a x-krát soudně trestaný, zase něco potřebuje.
Klára Tůmová
Babylon
"Vypadá nějak zeleně," špitnu Kajce do ucha a nenápadně hodím pohledem na Soňu s novým a ještě tmavším přelivem. "To je tou barvou," míní kamarádka. "A není to nakonec jedno?" dá mi jasně najevo, že holčičí témata a drby ji nezajímají. To jen v případě, že něco ví první.
Klára Tůmová
Komu zvoní hrana
"Majko, dobrou chuť!" popřeje mi vedoucí s nepřehlédnutelným nádechem ironie, když si dvě hodiny po obědě konečně vychutnávám koláč od Kajky. V kanceláři a nad papíry, nepochybně věc k zamyšlení, ale děláme to beztak všechny. "Dík," zahučím od nekonečné haldy práce. "Vy si žijete, pomalu každej den něco sladkýho, to máte sladkej život!" zkonstatuje se zadostiučiněním ještě. "My totiž jinej nemáme," neodpustí si Kája a mě je jasné, kam míří.
Klára Tůmová
Nadoraz
Tento příběh je možná pravdivý. Možná není. Možná jsou pravdivé jen některé části. Dlouho jsem váhala, jak příběh pojmenovat. Spousta názvů mi na něj seděla, ale žádný perfektně. Možná mu dáte jiný, svůj vlastní.
Klára Tůmová
Selhání
"Kájo?" přivolám ode dveří kamarádku, která je zrovna na cestě do přední linie. Vidím, že se jí zpátky moc nechce, ale nedovolí si mi odporovat. Otázku vyslovit nemusí. "Víš co by mě fakt zajímalo?" ptám se já jí. Varovně zvedne prst před ústa. Uberu decibely a pokračuji: "Kde ti soudruzi udělali chybu." "Myslíš ty z NDR?" Jen drobné ohníčky v očích prozrazují, že mě pochopila. Přikývnu. "Nejspíš ve výrobním procesu," odpoví a definitivně se vydá bojovat s davy. Otočím se a všimnu si, že za mnou není Pavlína, ale vedoucí. Do háje, tohle bylo o fous! Poslední dobou se fakt daří.
Klára Tůmová
Chodí Pešek okolo...
"Čus, ty už jsi tady?" podiví se Kajka v kanceláři a své pozadí umístí na vedlejší židli . "Nemáš děti ve školce, tak jsem myslela, že přijdeš pozdějc." "Děti si včera vyzved Josef," zahučím od haldy dokumentů. To zaujme Míšu. "Obě?" otáže se poněkud scestně. "I Kačku?" "Jasně, vezme je do Mekáče a pak na pouť," odpovím a napiju se příliš sladké a příliš mléčné kávy. Dneska jsem nezvolila dobře, usoudím a kvalitu nápoje patřičně okomentuji včetně očekávaného neúčinku. "Nepotřebuješ náhodou zvýšit dávku?" rýpne si vedoucí.
Klára Tůmová
Jailbreak
"Tak koho máme zavolat?" ptá se mě už snad podesáté nepříjemná matrona v sesterské uniformě. "Jinak tu zůstanete přes noc!" "Vy o tom snad rozhodujete?" pokusím se ji utřít a v duchu proklínám uklidňující injekci, kterou mi píchl ten dobrák ze záchranky. Milá dáma vrhne pohled na monitory nad mojí hlavou a rezolutně prohlásí, že takhle by mě v terénu potkat nechtěla. Chápu, že záchranka nestojí o další výjezd a ona o moje znovuobjevení na pohotovosti. Zvlášť, když se tu jedná o mnoho povyku pro nic. Je mi jasné, že zkazím zábavu čtyřem dětem včetně mých vlastních, přesto odhodlaně prohlásím: "Káju." "Koho?" vyvalí matrona očka. "Karolínu Adámkovou, ehm, Blažkovou," upřesním zmateně a konečně uspěju se žádostí o svůj mobil, abych mohla nadiktovat číslo.
Klára Tůmová
Showbusiness
Kájin výraz hovoří za vše, jen mi tak trochu uniká příčina. Zjevně je naštvaná na mě, ale provinění najít nedokážu. Nebo je snad naštvaná na celý svět a já si to beru osobně? Poslední dobou jsou její náladičky na denním pořádku. "Je ti snad jasný, že v práci tohle říct nemůžeme?" Vrhnu po ní udivený pohled. Pokud chce z nové pozice naší exkolegyně dělat státní tajemství, já jí bránit nebudu. Je mi to totiž srdečně jedno.
Klára Tůmová
Síla slabosti
Stojím na okraji propasti a snažím se namluvit sama sobě, že ta spousta adrenalinu v mém krevním oběhu vlastně neexistuje. Nesnáším své tělo, nechci aby takhle reagovalo na nesmyslné podněty. Ta škvíra má jen pár decimetrů, bezpečně dokážu přeskočit třikrát větší vzdálenost. Pokud pod ní ovšem není vzduchoprázdno. Právě těch pár decimetrů mě dělí od Kajky. Pár decimetrů, které jsou delší než cesta kolem světa. "Dělej, dokážeš to," povzbuzuje mě kamarádka. Stydím se za svůj strach. Přitom to celé podnikám jen kvůli ní.
Klára Tůmová
Na místě činu
Zrovna uvažuji, kterou z kaváren ve vestibulu dnes poctím svou návštěvou, když ucítím důvěrně známé dloubnutí do žeber. Kajka! "Jé čau," zaraduji se. Potřeba kofeinu mě přešla, kamarádka a staronová kolegyně mi málem způsobila infarkt. "Jdeš za námi, nebo za někým jiným?" hodím okem k informační tabuli. Kamarádčin úsměv mě vyvede z omylu. "Ty se už vracíš?" "Stáhla jsem to jen na dva, ty jesle jsou fajn. Jo a dělaj tu někde kafe?"
Klára Tůmová
Amnestie
Pokus. Pokus o co? Možná o netradiční vyjádření. Možná o probuzení neexistujícího básníka. Sorry!
Klára Tůmová
Návrat
Panu Důležitému, který svým kufírkem sejmul malou holčičku, bych nejraději popřála brzkou a rychlou cestu na druhou stranu. Kvůli dětem se však ovládnu. Malá se už zvedá ze země, pusinku staženou, ale nebrečí. Tak malá a už tak tvrdá, pomyslím si smutně. Opatrně si sednu na bobek, abych Kačence pomohla a prohlédla si škody. Ručičky má sedřené a špinavé, dočervena se barví i nové tepláčky.
Klára Tůmová
Takový normální Štědrý den
Celá rodina pohromadě, plný stůl dobrot a pohoda, nebo to bude zcela a úplně jinak?
Klára Tůmová
Život naruby-zase! aneb ŠTĚSTÍ, LÁSKA, ČOKOLÁDA
Otrávená na nejvyšší míru ploužila se Kamila domů. Nikdo tam na ni beztak nečeká. Nevlídné počasí jako by tvořilo symfonii s počínající rýmou. V krku škrábalo, oči slzely, z nosu teklo, čtvrtka chleba v tašce byla čím dál těžší. Stejně ji celou nesní. Bohužel, osminku neprodává ani úslužný Čong ve večerce.
Klára Tůmová
Time To Say Goodbye
"Kájina je v práci?" zaslechnu za sebou. Otočím se a koukám zblízka na Járu v uniformě. "Doufám," usměju se na něj. "Taky za ní jdu." Teprve teď si všimne Kačenky spící v šátku na mé hrudi. "A jo, tys nás vlastně předběhla!"
Klára Tůmová
Take It Easy
Tupě zírám do bílého stropu s ostrými zářivkami a mám jasno v jediné věci. Něco se pěkně podělalo. Paměť mi vynechává, jsem nějaká omámená. Kuba! Bleskne mi hlavou. Pokusím se vstát, ale ostrá bolest v podbřišku mě srazí zpátky. "Vítejte!" odkudsi se vynoří neskutečně mladá sestřička, snad ještě žákyňka. "Narodila se vám holčička."
Klára Tůmová
Kruh se uzavírá
"Přehodili nás do Městský," oznámí mi Kajka, jen co se v polospánku domátožím do práce. "A?" zeptám se inteligentně. Těhotenská demence na pochodu. "No je to blíž než do Fakultní, můžeme jít pěšky." Kouknu na ni jak na Marťana a láskyplně pohladím svoje sedmiměsíční bříško s Kubíčkem uvnitř. "My tam nedojdeme!"
| předchozí | 1 2 3 | další |
