To bude veselo!

Ne každé vylepšení je opravdu k lepšímu, ne všechno nové přinese ulehčení a pohodlí. Zvlášť když se vyskytne moucha a všechno jde ne úplně dobrým směrem. Jó, tady bude brzy veselo. Ovšem nebudu to já, kdo se pobaví.

Tak, pěkně schovat kafe, jehož síla už byla patřičně okomentována, aby nedošlo k naprskání cizích bacilů, a maratón může začít. Chvíli to jde... "Ten jeden recept je opakovací na dva výdeje, chcete to rovnou?" Zeptám se po prohlédnutí vějíře průvodek s elektronickými kódy. "Jo, dejte mi to celý, ať sem nemusim!" Vida, jak to jde snadno, připravit, zopakovat nezbytné informace, "Já to všechno znám!", pečlivě zadat stav výdeje, zkontrolovat, zda je načtené všechno, "Kartičku naší máte?", lovení kartičky, olíznutí posledního kódu... "Chviličku to odečítání trvá, těch receptů je hodně..." Omlouvám se za prodlevu před verdiktem. "To je v pohodě, já už nespěchám... Zaplatim kartou." Oznámí mi pán. Zatímco se moří s bezkontaktním terminálem, loknu si už skoro studeného kafe. "Musíte zadat PIN, je to přes pět stovek." "Jé, já sem zas zapomněl!"

"Zapisuji výdej na eRecept, zapisuji výdej na eRecept..." Sakra, nějak mu to trvá, znovu se napiju. "Kód chyby XXX, nepodařilo se zapsat výdej na eRecept, nelze zvolit stav eReceptu 'vydaný-uzavřený' a eRecept znovu načíst." Enter, jasně, první výdej z opakovacího receptu znamená částečný výdej, to opravím snadno. "Kód chyby XYY, na položky předepsané jako nehrazené nelze požadovat úhradu ze zdravotního pojištění." Aha, hlídací pes na okrádání pojišťovny nenažranými lékárníky, ovšem poněkud pozdě. Enter. "Probíhá transakce na terminálu. STORNO." "Moc se omlouvám, nastal problém se zpracováním receptů v centrálním úložišti, platbu nám stornovali, budeme to muset udělat znova..." "Máš tam nějaký elektronický, co? To musíš u každýho zadat ten stav." Ozve se od vedlejší táry. Aha, to nevím, vydávám totiž poprvé v životě! Tisknu potvrzení storna, pánovi se to celé samozřejmě nezdá, však mu terminál hlásil, že PIN OK!

Hledám chybně zadaný stav, opravuji, hledám položku, kde byl z číselníku nepochybně omylem zvolen kód bez úhrady, načítám přípravek do formuláře obyčejného receptu, budu si muset udělat výpis, zas práce navíc! Začíná mi být nezvyklé až podezřelé teplo, odkládám flísovou mikinu na židli, jako naschvál mám bez opěradla, ale tak pár minut postát snad už vydržím. Znovu odesílám platbu na terminál. "Kód chyby XYZ, nepodařilo se zapsat výdej na eRecept, platnost výpisu nelze stanovit kratší, než byla platnost původního eReceptu." Do háje, ten "částečně vydaný" stav. "Probíhá transakce na terminálu. STORNO." Lije ze mě všemi póry, když ze sebe podruhé sypu tytéž omluvy. Terminál zvládnul zkolabovat dřív než já a na mou snahu vytisknout potvrzení storna nereaguje. Vlezu pod táru, hledám správný kabel, tahám ho ze zásuvky, znovu zapojuju. Cítím, že moje obvykle bledězelené tváře získávají solidní červenou barvu. Terminál nabíhá, tisknu druhé potvrzení storna.

Pacient vypadá, že začne natahovat, přece zadal PIN dobře. Snažím se ho uklidnit, že chyba není u něj, ale u mě. Najdu problémový recept, znovu opravím stav. Přesvědčuji kupodivu stále nenaštvaného pána k třetímu pokusu o platbu. Už i on mění barvu, ale spíš rozpaky nad tím, že není schopen přeprat platební terminál. Se slzami na krajíčku potřetí přikládá kartu, zadává PIN... Pocitová teplota přešla od sauny k dobře rozpálenému grilu. "Zapisuji výdej na eRecept, zapisuji výdej na eRecept... Odesílá se hlášení EET... Tisk účtenky..." Ten kámen museli slyšet až na druhém konci baráku.