Perné dny dovolenkovací
Já vás tu nemám!
Sláva, cestu jsem zvládla bez nehody či ztracení se s navigací, auto stojí na parkovišti a já jen s kabelkou a potvrzením o zaplaceném pobytu suverénně kráčím k recepci. "Máte přání?" "Jdu se ubytovat..." postrčím papír blíž k paní recepční. Rozhlédne se kolem sebe, asi kontroluje počítač a lejstra, na která nevidím. "Já vás tu ale nemám!" Prohlásí stejně suverénně, jako jsem já přišla. Naštěstí jsem po obědě, jinak bych to asi nezvládla. "No, to nevadí, já vás ubytuju, jenom to bude trvat, než to všechno vypíšu... Poprosim občanský průkaz." Vylovím příslušnou kartičku z dokladů. "No ale já potřebuju vobě... I toho druhýho!" "Jak druhýho?" Nechápu. "Jo, aha, proto vás tu nemám, voni to nahlásili jako dva lidi. Eště potřebuju poznávací značku auta." Přijet autobusem, bylo by to dokonalé! Entrée se i tak povedlo, jsem proslulá dřív, než jsem se podívala na pokoj. Následují nezbytná poučení o provozu lázní, jeskyně, recepce a vůbec celého hotelu, sbírám všemožné papíry, klíče, kartičky a můžu na pokoj.
Chcete někdo borůvku?
Výlet na večerní pozorování sov má jedinou vadu. Musím si odpustit víno k večeři. Po mírném úžasu, jak cesta po místních silničkách dlouhá, zaparkuju a rozhlédnu se po nějaké šipce. Sovy jsou nakrmené, tedy nepříliš živé, a pohled na zbylá kuřátka ve voliérách mi docela vadí. "Chcete někdo borůvku?" Volá ze svého místa průvodce-krmič a v ruce má vraní oko čtyřlisté, tohle je chudák spíš třílisté. Po několikátém opakování dotazu se neudržím: "Chybí tomu jeden list." "Správně... Fakt nikdo nechcete?" "Vemte to domů." "Děti to znaj, tady nikdo nechce..." zakončí pokus o pobavení a vraní oko hodí přes zábradlí do trávy. "To sem potkal jednoho, a ten měl plnej kýbl tý vlochyně, a jak byl spokojenej... Jo, vono to vypadá podobně jako borůvky, ty keříky sou větší, dobře se to sbírá. Vono to i de sníst, ale ne moc..." Vzpomenu si na otravu, která předčila i tu nejhorší střevní chřipku, jakou jsem kdy měla. Od té doby borůvky nemusím. A taky na to, že jsme deset let nevěděli, co nás to vlastně postihlo. Že se téhle zradě dřív říkalo borůvka bažinná. A sama o sobě vůbec jedovatá není, toxin produkuje nějaká symbiotická houbička. Začíná být chladno, vydám se zpátky k autu. Kolem parkoviště se válí něco, co jsem z fleku nazvala "Mlhy na blatech". I když to budou spíš rašeliniště.
Ztracena v lesích
Zbývá posledních pár kilometrů do Kašperek, když špatně odbočím. Mám se otočit, nemám? Než se rozhodnu, není kde. A tahle cesta přece musí někam vést. Stromy, odbočky na lesní cesty, polozbořená vesnice duchů, začínám se bát. Konečně živá vesnice a odbočka na Kašpeské Hory. Sedm kilometrů po silničce tak úzké, že by se dvě auta sotva vyhnula, je neuvěřitelně dlouhých. Uf, zaparkuju u hotelu a jdu rovnou na jedno do místního pivovaru.
Vlkům na stopě
Prší, mám jet, nemám jet, sleduju radary i aktuální situaci za oknem. Nakonec se rozhodnu vyrazit, když je to teď nebo vůbec. Žádné bloudění, v pohodě zaparkuju a vyrazím kolem informační budovy s dětským hřištěm rovnou k výběhu. Předejdu pár rodinek pachtících se s kočárky a čtveřici podstatně vyššího věku. "Tady pustíme..." prohlásí jeden pán, zatímco druhý to okomentuje: "To sou ty vysportovaný!" To už jsem před nimi a pánům dopřeju pohled na svoje nohy. "Spíš mladý, vono na ně taky dojde!" Uzavře to paní a druhá vyzve k pauze na svačinu. Mě už teď zajímá, jak ten kopec slezu. Už se blížím k vlkům... A žádné nevidím! Jen stromy, šutry a další parádní věci k focení. Tamhle jeden vstal, kousek popošel a zalezl mezi kameny. Skupinky návštěvníků se hlasitě baví, to vlci nebudou. Na mýtině zahlédnu ještě jednoho, toť vše, tak si nafotím aspoň to, co na report nebude, a poučné obrázky. Jo, člověk míní... Ale viděla jsem je!
Čaj s rumem
Sedím v lázeňské recepci a snažím se upoutat pohled slečny, která mě prostě vrazila do moc teplé koupele a zmizela. Objevila se jen na přesun na lehátko a pak ze dveří houkla, že můžu vstávat. Chápu, že se hotel zaplnil a že tu mají moc práce, ale druhý hrnek jsem dosud vždycky dostala bez říkání! "Prosím vás," oslovím pána v bílém, kterého tu vidím poprvé, "můžu dostat eště?" Podám mu prázdný hrnek. "Ale rum nemám," upozorní mě s úsměvem. "Nevadí, stačí čaj," ubezpečím ho. Představa speciálního bylinkového čaje s rumem, a vůbec čaje s rumem, když je mi výjimečně horko, je tak nějak nezapadající. Podá mi hrnek a začne si mnout ruce. "Teda, já mám dneska práce, konečně dvacet minut pauza... Co máte?" Přehřátý mozek nestačí chápat. Naznačí, abych mu podala kartičku s rozpisem procedur. Nedojde mi, že ji nejspíš požadovat nemůže. "Hm, už jen zítra, škoda..." Všimnu si, že všichni propuštění po mně už zmizeli. Hlavně, že se tu nemá zbytečně zaclánět. Dopiju, vstávám, vracím hrnek. "Dáme eště?" Zavrtím hlavou. "Já bych vám pro ten rum došel..." mrkne na mě spiklenecky. Zdá se, že si kartu prostudoval důkladně!
Já tu energii úplně cítim!
Parčík za hotelem má sloužit k odpočinku, meditaci a sosání energie. Pobyt se mi nachýlil, a jistě by byl hřích se na takové významné místo nepodívat. Navzdory ne úplně teplému a pěknému počasí nejsem na meditační cestě sama. Dvojice lidí stojí o pár stanovišť přede mnou. Paní na kameni vyznačujícím ideální místo nastavuje ruce energii shora, pán obrací oči v sloup a kroutí hlavou. Dojde mi, že jsem si nezopakovala, co na kterém místě mám dělat, a tak mě potěší, že si paní suverénně obejme mužský i ženský vyrovnávací element. "Já tu energii úplně cítim, takhle mi to roztahuje pusu!" Ukazuje svému průvodci. Já cítím tak leda to, že mi začíná být chladno, když se blížím se stanovišti poslednímu. Právě tomu, kde paní vytáhne z kapsy u bundy smártfoun a fotí si Kašperk z parádního výhledu. Jen díky letitému tréninku v sebeovládání vydržím s výbuchem smíchu až na pokoj.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené