Dvě procenta

Nebo možná až pět procent "divných" pobíhá mezi námi. Nechápajících povrchnost světa. Nepochopených, co pořád řeší kolem věcí, které nemůžou ovlivnit. Vítejte ve světě těch, které neumíme pořádně zaškatulkovat ani pojmenovat.

Nadání, vysoká inteligence, vysoký potenciál, vysoká mentální eficience anebo prostě "zebra". Najít "správné" označení těchto jedinců není jen tak. "Nadání" značí něco výjimečného, záviděníhodného. "Vysoká inteligence" se obecně chápe jako IQ nad 130, což nepostihuje specifické myšlení a naopak by některé vyřadilo. Stav nejlépe vystihuje označení "vysoký potenciál" nebo "vysoká mentální eficience", u nás zatím neobvyklé, nevžité, proto budu používat výraz "nadaní" s plným vědomím jeho nepřesnosti. "Zebra" má význam rovnou dvojí. Něco neobvyklého ("Když slyšíte dusot kopyt, čekejte koně, ne zebry.") nebo také to, že každá zebra má jiné pruhy, je jedinečná. Stejně tak je jedinečný každý nadaný člověk. Nejsou divní, jen myslí a vnímají jinak, než těch ostatních 95-98%.

Všechny podněty mají stejnou váhu

Není více či méně důležitá informace, všechno má stejný význam. Je to hodně důležité. Mozek to méně podstatné neumí odfiltrovat, všechny podněty jsou rozvíjeny současně a řazeny do širokých souvislostí. Výsledek? Spousta nedotažených nápadů. Souvislosti, které nikdo jiný nevidí a zůstanou nepochopeny.

Přecitlivělost

Všechny podněty mají stejnou váhu a všechny emoce s nimi související mají stejnou intenzitu. Velkou. A protože jejich viditelné prožívání okolí vadí, musí být potlačovány. To stojí nemalé úsilí. Mnoho potlačených reakcí na "malé" podněty ale nakonec kontrolu nevyhnutelně vypne. A na ten poslední přijde přehnaná reakce. Okolí nechápe.

Takový jedinec má zbystřené všechny smysly. "Zírá" po okolí, zkoumá detaily, vadí mu ostré světlo, "zvukové kulisy", slyší šeptání za zavřenými dveřmi, "vyčuchá" lacinou voňavku nebo kuřáka i když už v místnosti není, má citlivou kůži, sebeméně nekvalitní jídlo mu přijde "závadné". Nadaní také mívají silnou intuici.

Empatie, soucit, altruismus

Nadaný jedinec nedokáže bezpečně oddělit, co se děje jemu a co někomu v jeho okolí. A nedokáže nereagovat. Zejména utrpení druhých prožívá naplno. Ať už jde o kamaráda nebo lidi postižené živelnou katastrofou na druhém konci světa. Není schopný záměrně ublížit, trpěl by v první řadě sám a to už předem. Pokud škodu napáchá, je to nevědomě nebo omylem. Má problém říct "ne", v podstatě je odsouzen k tomu "být hodný". Umělecky či sportovně nadaný nadaný může mít problém, zda to, co dělá, není vůči společnosti sobecké, zda by neměl být "prospěšnější".

Nejistota

Nejen, že svět je zmatený a nechápající, k tomu všemu se ještě neustále mění. Tak jak se okolní svět mění, musí být jeho součástky znovu a znovu zkoumány a skládány tak, aby vše dávalo smysl.

Potřeba koherence

Když se něco již objeveného a do souvislostí zařazeného zásadně změní nebo musí změnit, rozbije to celek, s nadsázkou celý svět, a vše ostatní musí být přezkoumáno a znovu poskládáno do souvislostí.

Smysl pro spravedlnost, hledání pravdy

Všichni mají stejná práva, každý člověk je prostě člověk a až potom starý, mladý, ředitel zeměkoule, uklízečka. Autorita musí být přirozená, jinak neexistuje, nelze ji žádným způsobem vymoct. Zastává se slabých a znevýhodněných, bojuje proti každé i domnělé nespravedlnosti, přitahuje problematické jedince.

Fantazie, idealismus, perfekcionismus

Výborné nestačí, nadaní hledají absolutní ideál, který si ve svých fantaziích vysnili. Snaha ho dosáhnout vede k frustraci i přes chválu okolí. Pochvala pohladí dušičku (i když to nadaný navenek nepřizná), ale pocit špatného výsledku nezmírní. Ano, ani se sbírkou diplomů z těch nejprestižnějších škol to nemusí "být ono".

(Ne)sebevědomí

Sebevědomí nadaní moc nemívají. Ono totiž velmi zjednodušeně řečeno stojí na dvou pilířích. A to "jak se vidím já" ("jsem divnej, lidi mě nechápou") a "jak mě vidí okolí" ("já mu nerozumim"). Na tom zdravé sebevědomí nepostavíte. Od druhých nadaný očekává ujištění, že působí "normálně", a ti nechápou, co po nich chce. (viz "Potlačování své 'divnosti'")

"Kritika" a "pesimismus"

Nejsou jimi v pravém slova smyslu, souvisí s idealismem a perfekcionismem. Nadaný nehledá prostě "co je špatně", ale hledá, "co by šlo vylepšit". U sebe i u druhých, kterým to ale z ohledu na ně často ani neřekne.

Zranitelnost

Každý podnět je silný. Pro nadaného neexistuje neškodné popichování, jen bolestivé zásahy a osobní útoky. Odlišný názor vnímá jako ohrožení. U "nepromyšlených" názorů, tedy těch "bez souvislostí" nechápe, jak to vůbec někdo může prezentovat. "Promyšlený" jiný pohled na věc může "zbořit svět".

"Nepozornost" a "hyperaktivita"

Když se nadaný do něčeho "zažere", dokáže se na to soustředit i velmi dlouhou dobu. Ovšem v případě nedostatečného zaujetí dostanou prostor i další z té spousty podnětů. "Myslí na jiné věci", "kouká do blba", "je jak na jehlách", dítě i pobíhá po místnosti.

Samotářství

Těch podnětů je ze všech stran tolik, že je potřeba od nich čas od času (nejlépe každý den) utéct.

Potlačování své "divnosti" 

Jinak řečeno snaha se přizpůsobit většině. Nadaný nechce být "výjimečný", ještě to tak, aby mu druzí záviděli a on je musel litovat, že nejsou jako on. Chce v džungli společnosti "přežít". Potlačuje své intenzivní vnímání a prožívání, takže působí odtažitě, nevšímavě, chladně a bezcitně. Potlačuje intuici, neboť "je nutné rozhodovat se racionálně". Rozhodnutí učiněných bez intuice následně často lituje, protože "věděl, že jsou špatná", jenže "tak se to má". Hraje neschopného, nevědomého, přijímá jemu nic neříkající zájmy. Uvnitř ale trpí tím, že není sám sebou, že on, bojovník za pravdu, žije ve lži. Okolí cítí, že jde o habaďůru a reaguje nechápavě. To celé může vyústit v závažné psychické problémy, sebepoškozování až i sebevraždu.

...

Zajímavý je i pohled na různá životní období.

Nadané dítě

Již od útlého věku pozoruje upřeným pohledem lidi okolo sebe, což je jim nepříjemné. Bere si za svou zodpovědnost pocity druhých, je mistrem ve zvídavosti a záludných otázkách na dospělé. Tyto otázky pokládá opakovaně, ne proto, že by odpověď zapomnělo nebo jí nevěřilo, chce si prostě ještě ověřit, že to tak skutečně je, že se nic nezměnilo. Zajímá se o věci dětem jinak cizí, často se před nástupem do školy naučí číst, aby si mohlo informace samo vyhledávat. Těší do školy, že se v ní dozví spoustu nového.

Škola

Ve škole nastává první srážka s realitou. Nadané dítě nechápe, proč se pořád dokola učí tak jednoduché a samozřejmé věci. Pokládá učitelům záludné doplňující otázky, aby si ujasnilo souvislosti, "prostě to tak je" není odpověď, v memorování bez souvislostí nevidí smysl. Opakování již jednou objeveného je nuda a zájem o učení se mezi spolužáky nenosí. Učitele bez přirozené autority nedokáže respektovat (viz výše).

Dospívání

Nikdo netouží zapadnout mezi vrstevníky tak, jako puberťáci a adolescenti. Nadaný dospívající přijímá věci, kterými se okolí baví, ač v nich nevidí žádný smysl. Nechápe sebejistotu spolužáků, vždyť ani na tom všemi obdivovaném vůdci party nic zajímavého není.

Jsem prý dospělý

Nadaní se těší, až budou dospělí. Těší se, že problémy způsobené jejich "divností" zmizí. Jenže si musí taky najít uplatnění, práci, která je uživí. A vyvstávají nové problémy. Stejně jako učitel bez přirozené autority, tak i nadřízený bez přirozené autority nemá šanci. Nadaný nechápe předepsaná pravidla, věří (ano, naivně) ve férovost druhých lidí, tak na co nějaké restrikce. Zvýšení platu není motivace ani odměna, odepření nenárokových složek není trest, práce podle šablony je nuda.

Láska a vztahy

Nadaný se zamilovat chce. A současně se bojí. Bojí se bouře emocí s tím souvisejících. Když se překoná a vztah naváže, všechno s druhým prožívá naplno. Zároveň ví, že nic netrvá věčně, a bojí se rozchodu. S odchodem partnera ztrácí nemalou část sebe, protože všechno prožíval s ním a ne sám za sebe. Pro nadané platí, že "holky těžší to maj". A to kvůli ve společnosti stále rozšířenému předsudku, že "chytrou ženskou žádnej chlap chtít nebude". Lehké to nemají ovšem ani muži kvůli intenzivnímu prožívání emocí, neboť "chlapi přeci nebrečej". Tím se dostáváme dále...

Předsudky

O nadání a inteligenci koluje mnoho předsudků. Prototypem nadaného je "chodící encyklopedie" s velkými brýlemi a "tabulkově" vysokým IQ, takový člověk vyniká v matematice a přírodních vědách, vyžívá se ve své "výjimečnosti", je úspěšný, šťastný, sebevědomý až povýšený, má spoustu přátel, se vším si poradí... Stačí?

Mimo již napsaného je realita taková, že ne všechno nadání lze postihnout klasickými IQ testy. Existují nadaní umělci, hudebníci, sportovci atd., existují nadaní, kteří svou "jinakostí" trpí a rádi by se jí zbavili. Existují jedinci nadaní homogenně (podobné schopnosti v různých oblastech) a heterogenně (výrazně rozdílné schopnosti v různých oblastech). Jedinci s laminární inteligencí se snáze přizpůsobí okolí a vynikají ve škole či v práci, naproti tomu komplexně inteligentní jedinci jsou vnímáni jako "problémoví" často kvůli nesouladu úrovně schopností v různých oblastech.

/volně a nekompletně zpracováno podle knihy Život s vysokou inteligencí (Monika Stehlíková, Grada 2016)

/úvodní fotka (c) Pixabay

/O., díky za tip ke čtení