Všechno je jednou poprvé

22. 09. 2019 16:46:00
...ale některá poprvé by si člověk snad i odpustil. V momentě, kdy je prožívá, si uvědomí dosavadní štěstí na okolnosti. Nikdy mi o dovolené nebylo blbě... Nikdy jsem nemusela dokončit etapu autobusem, vždycky po svých...

(28.8.2019) Po noci strávené bojem s horkem, zimou a nevolností jsem zralá na odpis a ne na pochod se zátěží. K možným příčinám připočtu i vodovodní vodu, které jsem se na Kuksu napila, otázka ovšem zní, jak se svépomocí dostat do použitelného stavu. Na snídani nemám ani pomyšlení, s vypětím sil se přinutím sníst tu poslední suchou sušenku šetřenou na páteční kapky vitaminu D. Šnečím tempem sbalím svoje věci, na nepoužitelnou wifinu nemám nervy, tak případné možnosti přesunu busem hledám na datech a do toho si připomínám, že předloňská viróza měla daleko horší následky. Na závěr vzpomenu i ty, kdo došli treky s plnou polní v nepochybně horším stavu, vrátím klíče a odploužím se na známou cestu, přece nemusím jít závodním tempem. Když nemůžeš, dávej si dílčí cíle, připomínám si, tedy aktuální priorita zní dojít do města, koupit piškoty a pak se rozhodnout, co dál. U farmy se dnes platí za průchod, prý tam všude po lese jsou hroby padlých vojáků a je od nás ošklivé po nich šlapat vzdor regulérní cestě a modré značce. Desetikorunu obětuju snadno, sílu na dohady nemám, od vybírajících díťat dostanu potvrzení, za normálních okolností bych se snad i pobavila. Aspoň si ušetřím opakované přebíhání silnice šlapáním po polní cestě, kterou snad ani nemám v mapě, následně úspěšně minu ten Penny Market a dojdu až na náměstí.

Nakoupím v infocentru pohledy a známku, ten Penňák naštěstí není daleko. Vezmu jen piškoty, dělat zásoby na zítřek není nutné, hotel zamluvený v Náchodě je podle mapy za rohem od dalšího obchodu stejného řetězce. Tentokrát mě nikdo nepustí a tak mám co dělat, abych ten velenákup zvládla bez dramatizací. Uf, povedlo se a už nákup v parku na náměstí opatrně testuju, přitom si pohrávám s myšlenkou zbytek dnešního programu zrušit, ubytovat se co nejdřív a zalézt do postele, ale nemůžu najít, od kdy se můžu na hotelu hlásit. Nakonec zvítězí touha po výletě do Hronova, Babiččino údolí zmeškat nechci a ten den by mi prostě chyběl. Na asi třetí pokus najdu červenou „Cestu Boženy Němcové“ a vydám se k Babiččinu údolí. Po cestě je spousta laviček a taky studánka, ze které se odvážně napiju, co se může stát nejhoršího, že, cíl se blíží kupodivu docela rychle a s tím se zahušťuje provoz dalších návštěvníků. Při jedné za zastávek zaznamenám pozdrav od nějakého opeřence na svém batohu, zasáhl i nosorožce, provizorně vše očistím jediným vlhčeným ubrouskem, který takhle narychlo najdu. Prvním stavením je Lovecký pavilon, který nechala vybudovat vévodkyně Zaháňská, a o kousek dál už stojí zámek s parkem. Babičku s vnoučaty obdivuju překvapivě brzy, myslela jsem, že postup bude pomalejší. Bez touhy po zastávce minu občerstvovačky a další stánky, jen kočičí magnetce neodolám, a o kousek dál čeká Staré bělidlo a Viktorčin splav. Lidi se pod ním normálně máchají, teplo je opět značné, takhle chytnu ten úpal či co akorát znova.

Následně se raději otočím, ráno vypátraný autobus jede v podstatě z míst, která jsem dopoledne obešla jen těsně, a neodolám exkurzi ve mlýně. Pochopit mechanismy se mi opravdu nedaří, ale aspoň se ve sklepním prostoru zchladím. Na mandl už nejdu, jednak je to další lístek a pak si nějak matně vybavuju, že autobus by měl jet v 15:50 něco a to budu mít při dnešním tempu jen tak tak. Navíc začínám pokašlávat, asi alergie, uvědomím si, jak skončily včerejší léky a už se nedivím. Mohlo by být i hůř. Na zastávku dorazím včas a zjistím, že si pamatuju cosi buď odjinud, nebo s přestupem, autobus do Náchoda jel v 15:19 a další jede až v 17:19, to jsem si mohla torzo dnešního výletu užít víc. Nemám ani chuť na nic z nedalekého kiosku, tedy po opakované kontrole, že čekám ve správném směru, prosedím většinu doby na zastávce a snažím se neusnout. Konečně se soukám do skoro prázdného povozu, toho plyšáka budu muset doma vyprat, a za chvíli už vystupuju s ostatním osazenstvem kdesi v cílovém městě. Mapa je mi samozřejmě k ničemu, navíc jsem nedojela na nádraží a trochu se zorientuju až po nalezení zjevně hlavního tahu Praha-Polsko. Na mobilu najdu podrobnější mapu, sbohem, zbylá data, a brzy už se hlásím v hotelové restauraci o klíče od zamluveného pokoje. Zaplatím, vyslechnu poučení o době snídaně a poroučím se nahoru. Tam si uvědomím, že nemám co? Správně, heslo na wifinu, takže zpátky dolů. Pro jistotu zkusím lampičku u postele, nesvítí, a stejně tak „velké“ světlo. Seběhnu zpátky dolů, nenadšená servírka mi poskytne heslo, v restauraci wifina funguje skvěle, a vydá se se mnou zkontrolovat ta světla, protože prý není možné, aby to nesvítilo. Na ni vypínače reagují a to oba, připadám si jak blbec, odmávne to slovy „hlavně, že to svítí teď“ a zanechá mě osudu. Vybalím, vykoupu se a zalezu rovnou do postele. Než si něco přečtu na mobilu nebo třeba napíšu deníček, usnu. Proberu se těsně před devátou, uvařím si čaj a po hlášení domů odpadám definitivně.

/předchozí díl: Výzev se nelekat!

/pokračování bude

Autor: Klára Tůmová | neděle 22.9.2019 16:46 | karma článku: 14.48 | přečteno: 454x

Další články blogera

Klára Tůmová

Na ptáky jsme krátký

Na některé opeřence jsme malý páky my, jiní jsou zase malý páky na nás. A tak zatímco oni si dají do zobáčků, my si dáme do čumáčků a bezpečně se podíváme na zobáčky, se kterými bychom se nechtěli osobně setkat.

17.11.2019 v 21:04 | Karma článku: 15.73 | Přečteno: 325 | Diskuse

Klára Tůmová

Toulky časem - ...a proč tam lezu poprvé až teď?

Když už se to "those were the best days of my life" zvládlo vypařit v němém úžasu, je na čase výlet okořenit trochou adrenalinu z něčeho dosud nepoznaného. (Cosi jako turistou v ne-rodném městě.)

11.11.2019 v 17:30 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 368 | Diskuse

Klára Tůmová

Kdo na podzim zazářil

Takové to "někdo září, jinej v září" se u nás letos nekonalo, a tak si zářivého podzimu můžeme s přehledem užívat. (Známá místa 100x jinak potřiapadesáté.)

31.10.2019 v 21:23 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 192 | Diskuse

Klára Tůmová

Co v Praze nemáme

Praha je město veliké, kde je toho k vidění spousta. Ale přece jen se najdou věci, které tam nenajdete a budete za nimi muset vyrazit ven.

23.10.2019 v 21:04 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 274 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Vientiane

Poslední zastávka v Laosu je jeho hlavní město. Z více stran jsem slyšela, že to je město naprosto odporné, ale letím z něj do Bangkoku, tak se tu chci alespoň trochu porozhlédnout.

20.11.2019 v 14:00 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 140 | Diskuse

Magdalena Skardova

Na obláčku aka glorified waitress

Dnes jsou to právě dva roky, co jsem se oficiálně stala letuškou pro Norwegian a proto jsem se rozhodla , že je čas si založit blog. Níže stručněji popisuji můj šestidenní pracovní trip, tak snad to někoho bude aspoň trošku bavit.

20.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 37.64 | Přečteno: 3665 | Diskuse

Aleš Gill

Změna času každý druhý den?

Pamatujete na pekaře Pecku, který se čtvrt století rval za zrušení letního času? Je to už deset let co zemřel a my jsme si jeli do Jižní Ameriky vyzkoušet mnohem horší prostředí. Změna dvakrát do roka? Pro amatéry! Co třeba obden?

19.11.2019 v 7:02 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 761 | Diskuse

Radmila Švaříčková Slabáková

Město tisíce tváří - důvěrná reportáž z čínského Ťi-nanu (Jinanu)

Ve dnech připomínání si výročí svobody a demokracie neškodí podívat se do Číny. Člověka tam čeká tisíce různých tváří, doslova i symbolicky. A na jejich strom přání aspoň v duchu přivazuji stužku - vy víte s jakými slovy.

17.11.2019 v 19:45 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 269 | Diskuse

Jiří Strádal

Jak jsme za totáče jeli na západ.

Jsme 30 let po revoluci a mnozí opět chtějí stavět ploty. Už jsme je tu jednou měli. Dovolím si popsat osobní zážitky z té jediné cesty na západ, kterou jsem za komunistů absolvoval. Byla to síla. Cestou tam i cestou zpátky.

15.11.2019 v 6:03 | Karma článku: 28.26 | Přečteno: 1105 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz