Čapík na čapáku

"Ty seš takovej čapík, viď?" Zaznělo jednou nad mým miláčkem požitkářsky se rozvalujícím na tehdy novém škrabadle. Od té doby jsou všechny stromy s odpočívadlem prostě "čapí hnízdečko" a jejich uživatelé "čapíci" nebo "čapátka".

"Čapák" má rovnou tři úrovně, kde je možné hlavu i s tělem složit...

...nejoblíbenější je ovšem ta nejvyšší. Kde je možné se vyvalovat... 

...nebo se třeba stočit, zachumlat a být malinkej.

Tento čapík naštěstí nemá vlastnosti toho původního, spolužáka jedné z mých sourozenkyň. Přezdívka neměla nic společného s čápy, ani s čípky, a kupodivu ani s chybějícími centimetry do výšky, jak jsem si dlouho myslela. Mohl za ni vytříbený slovník. Jen si říkejte stále dokola slovo čapí!

/foto já