Jak slepej k houslím (1)

"Nechceš si trochu přivydělat?" zeptala se mě jednou kolegyně v kanceláři. "O co jde?" jsem radši opatrná. "Ale jedna kočka z mýho ročníku se rozhodla, že bude psát absolventskou práci z kardiovaskulární medicíny. Prej se v tom vyznáš." "Celej kardiovaskulár?" děsím se. "Jakej rozsah má ta práce mít?" "Tak tím bys mohla začít," uzavře to jako hotovou věc.

Pár měsíců se nic nedělo. Až jednou. "Yes to life, yes to best look, welcome each mother nad her child, trust in the sun, day, earth and rain, to feed this weak hungry mouth. Yes to life, yes to best look..." konečně vylovím mobil ze dna kabelky a přestanu přeplněný autobus oblažovat Devátou.

"Dobrý den, tady XY, mě vás doporučila paní YZ jako konzultanta pro absolventskou práci," oznámí hlásek na druhé straně. "Kdo, co?" otáži se jako idiot. Pak mi vše dojde.

"Vybrala jsem si ICHS," dodá ještě. Takže první roblém za mě někdo vyřešil. I tak je téma víc než široké. Domlouváme se, kdy si přijde pro podpis na schválení práce, že mi přepošle potřebné materiály, chce doporučit literaturu.

Z hlavy mě nic nenapadá, beru si čas na rozmyšlenou. Již přes maily domluvíme vše potřebné. Pak se rozhostí klid před bouří.