Seš doktor nebo co?

Tomu, komu spadla vůně do záchoda, děkuju za skvělou příležitost uklidit ve sklepě. Aneb jak se může krásně zvrhnout jinak vcelku poklidná sobota.

Proč těm dveřím trvá tak dlouho, než se otevřou? Prskám v duchu a už se vidím, no kde asi po dvou hodinách za volantem? "Ahoj, Olíku!" Vítám chlupatého souseda nad schody. Za ním stojí vyřádkovaná jeho i její maminka. "Děte si rychle napustit vodu, bude se zavírat, vedle vás to teče!" Mladá zabalená v teplém županu a se skleničkou v ruce zakvílí: "Zrovna sme si votevřely další víno..."

Plán byl jasný. Dát vědět, že jsem dojela, domácí posilka, sprcha a nohy na stůl. Rychle nalívám do filtru, co se tam vejde, lavor na ruce, pro jistotu ještě kýbl, ale snad to přijdou v nějakou slušnou dobu spravit! Povinná esemeska pro prevenci hysterie sto kilometrů za Prahou. Tohle mám beztak za to, že jsem si libovala, že se mamka s tetou ještě nepovraždily! Zvonek mě vytáhne ze podložky. "Jenom sem vám chtěla říct, že máte fakt skvěle umístěnej sklep, teče vám to přímo do něj, nemáte tam něco cennýho?" "Jen krámy a bordel!" Snažím se nevypěnit. "Možná by to chtělo pak aspoň přeházet, ať to nezplesniví. Mějte se!" Sousedka mizí a já zahajuju druhý pokus.

Zvonek si nedá pokoj. Normálně bych ho ignorovala, tentokrát si ale netroufám, a tak cestou ke dveřím spolknu pár neslušných výrazů. Přece jen zdi jsou tenké a dveře tak docela netěsní. "Můžete mi pučit klíče vod sklepa, za chvíli na to příde pán a ta roura je přesně u vás, fakt tam nic nemáte?" "Ne, jen bordel," cpu sousedce nepříliš chytře celý svazek i jediným čipem od vchodu. "Jenom mi dejte vod sklepa," aspoň ona je duchem přítomna! Doluju z kroužku oba, jaksi nevím, který je od kóje a který od přístupu ke sklepům. Plyšák vyšiluje z mé aktivity, neustálého zvonění zvonku i ruchu na chodbě. To bude noc! "Stačí jenom vod kóje," jasně, jenže který to je? Asi na třetí pokus se mi podaří příslušný klíč sundat, musím vypadat jak dement!

O hodinu později se odvážím okouknout to nadělení. Vlastně si i připadám blbě, že jsem nešla hned. Dole se teprve chystá ta akce, rovnou dva pánové se špičkují na téma zásah v pozdní denní dobu a že už mohli být doma. V inkriminovaném místě navíc nesvítí světlo. Sousedka vybírá vodu lopatkou a postarší dáma s mopem se směje, že nikdo nehlásí závady. Spíš je vidět, jak často někdo do sklepa přijde! Konečně to vypadá, že se schyluje o opravdové akci. Gumová zástěra, tlusté rukavice, spousta všemožného náčiní v mizerném světle na ještě vlhké podlaze. "Co když mi to zacáká brejle?" Bojí se starší z chlapíků. "Tak si je utřeš, no!" Odsekne ten mladší. "Dámy, ustupte, tohle bude síla!"

Tři, dva, jedna, a po sotva vytřené podlaze se valí proudy vody. Odér ke mně pronikne navzdory tomu, že jsem se proběhla po čerstvě posečeném poli a pak strávila dvě hodiny v klimatizovaném autě. Druhé dvě se šklíbí podstatně víc, pánové se baví, že máme premiéru. No, jestli se počítá i jen tak mimochodem zmíněné praní plínek, ty dvě ji rozhodně nemají! "Mám h***o na brejlích!" Kvílí starší z nich. "Seš doktor nebo co?" Baví se mladší a rozstřikuje do toho nadělení osvěžovač vzduchu. Pánové jsou vybavení a asi by se divili, s čím se v nemocnici setkají snadno a rychle! Zatímco se čeká na zkoušku odtoku, opět se vytírá podlaha. Jen tak mezi řečí se dozvím, že sousedka měla naplánovaný mejdan a ta druhá paní už uklízí chodby třináct let, co je v důchodu. A že nikdo nechce pro družstvo dělat, hlavně mladí ne.

Pokus proběhl úspěšně, pánové se balí. "Vylejte tam savo!" Doporučí nám na závěr. Kartony a další věci v přítmí letí do pytle, to bude rychlý úklid. Savo nemám, zbytek jsem použila minulý víkend na kočičí záchod. Naštěstí jsou ty dvě vybavenější! Basta, finito, už můžeme fungovat! Doma pustím vodu a div se neporoučím k zemi. Je zrzavá a já zrovna včera vydrhla vanu i umyvadlo. No, hlavně, že můžu vykoupat a jít spát, vypadalo to nebezpečně!

Tomu, komu spadla vůně do záchoda, děkuju za skvělou příležitost uklidit ve sklepě. A pánům za historku, kterak paní nařezala vánoční stromeček a větve nacpala do záchoda. Prý se fakt divila, že se ucpal!