Pozor! Krade kočky.

Kluci kočičí, vy jste to zase vymňoukli a krásně nás přelstili... A nebo je nakonec pravdivý ten vtípek, že kočky jsou tekuté??? Ať je to jak chce, podvečerní zvonek mě vytrhl z domácího tréninku.

Kdo zas otravuje? "Dobrej, nemáme u vás kočku?" Táže se sousedka. Hodím rychlé oko do pokoje. Zrzavý kožíšek odpočívá v přepravkové boudičce, nikoho dalšího nevidím, vše se zdá v pořádku. "Ne, nikde ho nevidim..." odpovím v klidu. Olík se už párkrát u nás zašil, což o to. Ale Julišáčkovo chování vždycky prozradilo, že se něco děje.

O hodinu později vyjeveně zírám. Co to je pod tím topením za postelí? Jasně, Olík! A vyspává jak mimino. Pokusím se ho přesvědčit, že by mohl vylézt. Bohužel neúspěšně. Hysterii panující ve vedlejším bytě si raději nepředstavuju. Vzpomenu si, jak mamka "ztratila" Glorču a ta byla od jednoho večera do druhého zalezlá ve sklepě. Jdu se poníženě přiznat.

Dveře u schodů jsou dokořán. Zaklepu. "Dál!" Ozve se někde vzadu. Vidím jen malého kluka, kterého neznám. Asi návštěva. Zpoza rohu se vynoří paní. "Našla sem vašeho kocoura, spí u nás za postelí, moc se omlouvám..." Sousedka se plácne do čela. "No, už sme převrátili byt vzhůru nohama, dvakrát vobešli sídliště, ale dobrý, no... Dceři sem to nepsala, šílela by, kočka je její. Máme návštěvu, tak se asi ukryl." Zakončí to se smíchem. "Máme kočku!!!" Křikne radostně do útrob bytu.

"Do prdele!!!" Zařve kdosi zpoza rohu. "Manžel se už těšil, že bude mít psa, a nebude!" Prohlásí sousedka pobaveně. "Pošlu ho domů, až se vyspí," slíbím ještě a míním zmizet k sobě. Ze dveří už vykukuje zrzavá hlavička. "Tos nemoh říct, že tam máš kamoša? Ten dostane, až příde!" Plyšákovi je to jedno. Čučí se staženým ocáskem na cizí osobu a vzápětí prchne.

Druhý, který rozhodně není jeho kámoš, dál spokojeně chrní. A trvá mu skoro další hodinu, než se vyjeveně vyplíží. On snad zapomněl, kde to vlastně vytuhl! S úlevou ho posílám domů. Už se mi zjevoval i hororový scénář, že zůstane do rána a já se probudím v kůlničce na dříví... Na druhý pokus je lapen a uvězněn doma. Jsem zvědavá, kdy přijde zase. Třeba... Zítra ráno? :-)