Hlídání divé zvěře, den pátý
Ráno se poněkud komplikuje, když Proužek zažene Julišáka pod "psí" křeslo v kuchyni a drží ho v šachu. Vyhnat zákeřníka zvládnu snadno, ale vyděšený a vzteklý miláček mi nadělí pár škrábanců a málem i kousanců. Co naplat, být celý den ve stejné místnosti se zebřičkami kočky jaksi nemůžou. Ještě pověsit kupodivu opět bílá prostěradla a úterní nadělení je snad za mnou. Cesta je tentokrát podezřele v pohodě, což je ovšem jen pověstný klid před bouří. Pár bloků od polikliniky začne vozidlo vydávat prapodivné zvuky, naštěstí mobilitu neztratí, ale mně je jasné, že odpoledne bude zdržení v podobě návštěvy servisu.
K zázračnému uzdravení samozřejmě za moji pracovní dobu nedojde, navíc mě rozladí lísteček za stěračem, že stání napůl na trávě je zakázané. A že tam těch aut vždycky je, taky moje není jediné obdarované! Neuklidní mě ani pomyšlení na to, že za dvanáct let, co mám řidičák, je to poprvé, protože na tohle nemám fakt náladu. Cestou do servisu mě ještě zvládne vytočit slečna, která se s mobilem na uchu bez rozhlédnutí vesele vrhne na přechod pro chodce. Možná si myslí, že je nesmrtelná.
V servisu vylíčím, co se děje. "Kluci z dílny jsou v terénu, napíšu vám zakázku, ale asi to do zítřka nebude..." Oznámí mi paní na recepci. Jsem na mrtvici, jednou to auto fakt potřebuju a tohle. Už se děsím nedělního přesunu autobusem s Julišákem a všemi těmi krámy, co jsem si do rodného hnízda natahala, nakonec dostanu příslib, že pokud to jen trochu půjde, auto v pátek mít budu. Odvoz na autobus hrdinně odmítnu, stačí obejít nákupní komplex a jsem na zastávce, odkud jede přímý spoj.
Domů se dohrabu s téměř hodinovým zpožděním, hlavní tah je při čtvrtečním odpoledni parádně zasekaný, to zítra bude, při krmení a úklidu zvířat zhltám večeři a hurá do knihovny, že já blbka jsem nešla v to pondělí! "Průkazku nelovte, já si vás najdu," ujistí mě paní knihovnice. Mladá kamarádí s její dcerou, ale nedala nijak najevo, že zná i mě, přece jen bývá v dětském, no dobře, vydám se vybrat si další čtivo. "Jé, já jsem vás nepoznala!" Culí se poté, co předložím vybrané knihy k olíznutí kódů čtečkou, našla mě podle těch vrácených, aha! Za jméno mi odpustí pokutu za přetaženou výpůjční dobu a můžu letět domů.
Dlouhý den dorazím cvičením a už je čas na večerní obsluhu zvěře. Chuť opít se ani nemusím ovládat, není čím, v láhvi zbývá sotva deci a půl. Naštěstí, protože mě čeká nechutně brzké vstávání. Jo, ty autobusy si musím najít... Pozitivní je snad jen to, že kočky se tentokrát nezdržují v kuchyni, asi pochopily, že mě již je neradno zlobit. Také jsem konečně přišla na to, jak na ptačí krmítka. Prostě při vyhazování zbytků a následném mytí nesmím dýchat, a je to!
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené