Mejkap, prosím, mejkap, já chci být hezká!
Crcali jsme se na celodenním výletě, který byl z nějakého důvodu povinně v programu soustředění. My z výběrovky převážně otrávení až na půdu, protože jsme přišli o dva tréninkové bloky. Logikou děsně dospělé sedmnáctky jsem dotaz toho o tři roky mladšího kluka nechápala. Takové otázky se přece ženským nedávají. Trenérka, jen o pár let starší než my, se mu pokusila vysvětlit praktičnost svázání dlouhých vlasů. Když se vzdálil, začala přemítat, že jeho dotaz byl vlastně logický, že chlapům se přece budeme líbit v přirozené podobě. Jen tu praktičnost nedokážou vidět. Hříva vlající ve větru je krásná, ale rozčesávat to pak, no...
Už pár dní jsem věděla, že se Kuba nemaže nejspíš s ničím. Při povinném volejbálku první den soustředění mě okamžitě překřtil na "Plácačku na mouchy" kvůli mému neodolatelnému stylu, a při každém opakování "odpočinkového, zpestřujícího" sportu mě familiárně oslovoval "Pláci". No, měl pravdu, na míč jsem úplně levá. Ale komentovat úpravu exteriéru? Navíc měli pánové stejně žně, kdo by se na tréninky líčil, že! Záhy se ke mně přiblížila Kamila, zvaná též Džamila, která byla na soustředění za polovičního kluka a byla na to pyšná. "Ty máš nalakovaný nehty?" Moje nehty byly v té době totálně zničené dvěma lety používání nekvalitních odlakovačů, nechtěla jsem riskovat další rozštípání, tak jsem si dala aspoň bezbarvý. Přece jen, jedeme na deset dní, to se bude loupat. Výrazně barevné nehtíky byly mým poznávacím znamením a hlavně několik let jedinou doma trpěnou úpravou. Většinu tanečních jsem odchodila jen s řasenkou (ta nebyla skoro vidět) a tyčinkou na zamalování beďarů, která mi byla právě pro tuto příležitost konečně oficiálně povolena.
O dva roky dřív jsem ještě byla propagátorkou přirozenosti za každou cenu. Ze zákazu chtít se líbit jsem si udělala svou zvláštnost. Moje jediná rebelie v podobě několik let nestříhaných vlasů, beďary a nemožné poděděné oblečení byly ve škole terčem posměchu. Ono to ale asi bylo jedno. Když máte samé jedničky, pochvalu za chování, vaší spřízněnou duší je třídní učitelka, baví vás čtení a ruční práce, jste leví na v celém městě populární volejbal a ještě k tomu posloucháte Kelly Family, nepomůže vám k respektu ostatních puberťáků ani svěcená voda, natož nějaký mejkap. S opuštěním základky a ztrátou zdroje pochval za to, že se místo módních experimentů hezky učím (haha, tehdy jsem nějaké domácí učení vůbec nepotřebovala), jsem se rozhodla "to" taky zkusit. Červencové kapesné onoho roku padlo na nejlevnější lak na nehty, který Josef Jouja ve své drogerii nabízel. Po zaregistrování krvavě rudých drápků nastal poplach. Dítě, které se jako každý tvor vlastnící čerstvou občanku dítětem být necítilo, začalo vlčet, a bylo třeba zjednat pořádek. A tak zasedla inkvizice s módní policií 2v1 a závěr zněl, že malovat se nesmím, dokud to nebudu umět.
Kde se to mám naučit, mi ovšem sděleno nebylo. Malovátka jsem viděla jen občas v cizích rodinách. Doma se vyskytovala jen kazeta, kterou před časem přivezl nějaký zahraniční matematik jako pozornost pro manželku svého kolegy z Východu. Společenské dekorum bylo zachováno a nepochybně drahý dárek posléze uklizen tak, aby na něj zvědavé holčičky nemohly. Zpětně mi přijde divné především to, že se ani během několika let nenašla v našem okolí vhodná náhradní příjemkyně. A tak mamka nakonec vyměkla a povolila nám barvičky používat v rámci přípravy na karneval. Jednou ročně byla vzácnost vytažena a my jsme si na sebe směly napatlat, kolik jsme jen chtěly. Stíny, pudry, tvářenky, rtěnky, jéje, čím víc, tím líp. O nějaké úpravě pro den všední či sváteční však nemohla být řeč.
Zákaz stejně přišel s křížkem po funuse, řasenka zakoupená z peněz, které mi dala milovaná babička na kolotoče, čekala na oficiální premiéru v tašce s pletením. Drobný efekt ovšem měl, zamáčkla jsem (prozatím!) slzu nad krásně červenou rtěnkou a vybrala si raději decentní až nenápadnou růžovou. Tajná generálka v koupelně dopadla dobře, a už tu byl dlouho očekávaný rodinný výlet. I bez pořádné praxe byla úprava dílem pár okamžiků, pomohla i teorie nastudovaná z Bravíčka, a mohlo se jet.
Ten výlet se nepovedl. Horko a únava z časného vstávání vykonaly své na nás všech, a ploužení se po městě zpestřovaly poznámky, jejichž ústředním motivem byla proslulá E55. Připomínky pokračovaly i po návratu a doplnily ty staré, že se ksichtím, neumím se chovat, bla bla bla bla. Řasenka by nejspíš zůstala nepovšimnuta, všechno to rozpoutala nevinná rtěnka, až jsem nakonec litovala, že jsem se dala odradit a nekoupila si tu červenou! Chudák nakonec letěla do šuplíku a setrvala tam několik let, než jsem se odhodlala ji přesunout do koše. Stejně byla blbá a držela jen, dokud jsem nejedla a nepila. A byla dodnes poslední.
Klíčem nakonec bylo přidávat pomalu. Zamalovat fleky, dobrý. Řasenka, dobrý. Nenápadné stíny, dobrý. Linky, dobrý. A postupem času došlo i na výraznější barvy... O tom, co prošlo na maturitní ples, se mi v prváku nesnilo. "Hele, ty se maluješ?" Vyvalila oči spolubydlící páťačka, když viděla prvandu při ranních výpravách do školy. "Neboj, to přejde. Tady se paráda nenosí. Bílej plášť, starý džíny, a na zkoušky si k nim vemeš svetr, to pude..."
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Sudetští Němci na sjezdu pochválili dialog s Čechy. Zahráli i českou hymnu
V sobotu, na druhém dni sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), které zastupuje zájmy...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Rakouské Zelené do eurovoleb povede mladá aktivistka. Je nezkušená a lže, zní
Lídryně kandidátky rakouské vládní strany Zelení do Evropského parlamentu Lena Schillingová se od...
Nehoda kamionu na osm hodin zastavila provoz na D35 u Olomouce
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené