Nech tetu!
Vlastně, tentokrát jsem se připsala k někomu s dítětem! No, snad jsem už dost imunní na všudypřítomný ruch. Venku posedávají sídlištní štamgasti s plechovkovými pivy, že před desátou nepijí ani prasata, zjevně neslyšeli. A především se baví s asi tříletým velmi živým zbojníkem o tom, že půjde dovnitř. Orosím se. Maminka postává u vchodu. Na druhý pokus otevřu dveře polorozbitou klikou. "Dobrý den!" pozdravím paní na recepci. Sotva odpoví. Lovím permanentku, přičemž vyválím po zemi napřed čtečku a záhy poté i svetr přehozený přes kabelku. Paní nereaguje, kouká do počítače. Na židličce sedí ještě jedna slečna. "Nejde mi ta multisportka, musíte počkat!" A jéje, někdo tu nemá den, a zjevně to není jen technika.
"No já tu vlastně vůbec nejsem, začínáme v deset, tenhle čas mi nikdo nezaplatí, proč všichni choděj brzo..." Protože je to v pravidlech návštěvy, milá paní, já taky musím být v práci tak, aby se začalo včas, myslím si v duchu a čekám, až mi z permanentky odškrtne další hodinu. Mezitím si stačím přečíst všechny slevové akce, upozornění, že po začátku není přístup povolen, upozornění, že akutně nemocní jedinci budou vykázáni a zaplacená hodina jim propadne. "Ste tam s dítětem, víte vo tom?" Zeptá se paní čekající slečny a konečně načte její kartu. "Já? Já nemám dítě?" Holka je zjevně nějaká zmatená.
Jsme odeslány do šatny. Než vyměním tenisky za druhé ponožky a natáhnu si svetr, na jedné ze židlí přistane plavným kocouřím skokem ten akční kluk. V jeskyni je světlo, zřejmě na hraní. Vybírám si lehátko. Slečna je duchapřítomnější. "Kam si budete chtít sednout?" Zeptá se maminy vnášející dovnitř dětskou židličku. "Někam k těm hračkám, děkuju," odpoví unaveně cestou ke krabici s bábovičkami, lopatičkami a dalšími proprietami k zabavení dětí. Klouček zatím u vstupu vyfrkává nudle ("nemocným vstup zakázán") a než k němu maminka doběhne se šnuptychlem, hodí hrst soli z podlahy do fontánky ("žádáme rodiče a paní učitelky, aby děti nevhazovaly do fontánky sůl z jeskyně"). Zabalím se do deky a sklopím lehátko na doraz. Blbě jsem si vybrala, mezi nepříliš pohodlným sedem a skoro protišokovou polohou nechce držet, snad když se nebudu moc hýbat... Zapnu čtečku s rozečteným bestsellerem Johna Virapena, přežila, uf! Slečna si pouští z mobilu do sluchátek cosi lepšího, než paušálně nabízenou relaxační hudbu. Jo, kde jsou ty časy cédéčka dle výběru.
Prcka hračky zabaví asi tak na přečtení dvou stránek, pak začne putovat po jeskyni. Maminka se snaží jeho pohyb moderovat, aby nás dvě dospělé moc nerušil. "Nech tety. Tety odpočívaj. K tetám ne," nemá šanci. Malého zaujme moje čtečka natolik, že po ní neomylně sáhne. Asi si ji spletl s tabletem, pomyslím si. "Nech tetu. Teta si čte. Nech tetu," promlouvá maminka tónem, jaký se používá v situacích náročné komunikace. Začínám v jejím projevu rozeznávat cosi mezi rozčilením a hysterií. Opatrně, tak aby případný posun nastavení lehátka neskřípl malé prstíky, se ke klukovi otočím. "Já bych ti i něco přečetla," kouknu po něm spiklenecky. Rychle odhadnu obsah čtečky, návod k použití, pár anglicky psaných odborných článků z dob dávno minulých vědě i mně, Levandulový pokoj, Dívka ve vlaku, Ptáci v trní, nějaký Viewegh... a samozřejmě ta aktuálně čtená. "Ale nic pro děti tam nemám." Představa, že nevinnému dítěti budu číst o registraci fluoxetinu, je i na mě moc.
"Poď ke mně!" Čílí se maminka. "Poď, budeme stavět," sahá po hračkách, které před výletem ke mně kluk stačil rozházet. Společné hraní vydrží ještě kratší dobu než to samostatné a nudící se dítko se vydá ke druhé "tetě". Ta nemá nic zajímavého k sebrání a navíc radši dělá, že spí. Dveře se otevřou a dovnitř vstoupí dvě další účastnice ("po začátku procedury nebude v rámci zachování klidu vstup do jeskyně umožněn"). Maminka mění barvu dozelena. Já uvažuju, jestli nadváha je indikací k této terapii. Dvě lehátka vedle sebe už nezbyla, každá se ukládá na jiný konec jeskyně. Aspoň si nebudou povídat, to mi vadí víc než děti.
Klouček získal další objekty k průzkumu. Po opakovaném důrazném odhánění od ležících spoluléčených začne šmatat po zdech ("žádáme rodiče a paní učitelky, aby děti neolupovaly sůl ze stěn a stropu"). Maminka ho odloví, uloží na svůj klín a cosi mu šeptá do vlásků. Nořím se do čtení. Dvě pozdě příchozí střídavě kašlou. Najednou se rodinka zvedá. Proč? Ta milá paní z recepce ještě neoznamovala konec. Nechám si zobrazit lištu s časem, zbývá pět minut. Dostaneme o maličko víc, asi za to ranní entrée. Nejradši bych v povalování pokračovala i na nohou, pěkně jsem se uválela a to za chvíli budu muset sednout za volant! "Chcete relaxační hudbu nebo dětský písničky?" Ptá se paní nově příchozí dvojice. Tahle maminka právě přemlouvající potomka k oblečení tepláků to bude zjevně mít bez nervů!
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené