Chodíš málo do Zoo nebo co?
(25.8.2019) Budík nepotřebuju, tak jsem nažhavená na další program. Snídaně, která je v ceně v hodině dvanácté sehnaného noclehu, za moc nestojí, a to si za ni podle jídelního lístku účtují 150 korun. Sbalím si raneček a po deváté už startuju do Afriky. Cestou mě zaujme knihobudka a zejména v ní uložená kniha o Marii Curie, tu si musím zapamatovat a najít... Co když ji v knihovně nebudou mít? Pár kroků zpátky a knížka o ženě, která mi dala jednu z dávných přezdívek, se přemístí do mého batohu. Tuším, že si budu nadávat, ale co kdybych ji pak nesehnala? Trvá dobré dvě hodiny, než dojdu aspoň do města, k Zoo mě směrují všudypřítomné cedule, ale nějak se nepřibližuje nebo co. Nalehko šlapající mladé dvojice mě drží při myšlence, že jdu správně, taky že jdu, jen začínám tušit, proč jsem nechtěla mít s sebou všechny věci. Koupím si lístek, ale nějak se nepozeptám po plánku, a tak se měním ve zmatenou lesní včelu. Mapu si aspoň vyfotím, ale není to moc platné, nakonec přece jen seženu originál.
Pobíhám sem tam i tak, tahle Zoo je nějaká malá, nebo se mi to zdá? Je pomalu čas na shánění oběda, zařadím se do fronty, když si naštěstí všimnu, že tady se opravdu nenajím, a i o patro výš pod cedulí „Vegetarian-Vegan“ nabízejí jen kuře nebo houby. Spokojím se s polévkou, to jsem myslela, že se rozšoupnu víc, a vydám se hledat cestu k safari. Než ji najdu, projdu celou klasickou Zoo dvakrát, některá místa i třikrát, a na druhý pokus najdu konečně i místo odjezdů Safaribusů. Paní se snaží vyzvědět, kolik z těch rozjívených dětí ke mně patří, to, že nula, musím několikrát opakovat. Pivo zakoupené u stánku musím téměř vyexovat, jak rychle je autobus připravený, a s bandou převážně polských rodinek se vydám na dobrodružnou cestu. Projížďka je překvapivě krátká a omladinu nejvíc zaujmou veverky čile pobíhající v prostoru. Africká zvířata v českém lese mi přijdou spíš divná.
„To je pořádně těžkej bágl,“ okomentuje řidič mou bagáž při výstupu, cosi jako skříňky jsem sice cestou potkala, ale našla bych je ještě i potom? Vydám se zpátky k výběhům, to hřímalo nebo se mi to zdá? S pohledy musím mít i toho plyšového nosorožce, připásuju ho k batohu, tímhle stylem si budu muset koupit větší zavazadlo. Okouknu již několikrát viděná zvířata, dám si salát a pivo, ano, nechám si i ten vratný plastový kelímek, rozloučím se se Zoo a v lehkém deštíku mažu zpátky nahoru na náměstí. Nějak jsem utratila moc peněz a nezbylo by mi na ubytování. To je nakonec dost daleko od centra, potkám několik divných existencí, až mě na zařízení zvané „U Námořníka“ upozorní linoucí se hluk. Jsou opilí jak námořníci, napadne mě. Servírka, která mě má ubytovat, nestíhá, tak mě nechá nacionále napsat na papírek a rychle mě odvede na pokoj. Na asi čtvrtý pokus trefím zmatečné heslo na wifinu, ta kupodivu pak docela funguje. Otravné jsou jen špatně dosažitelné zásuvky, tak napíchnu telefon na powerbanku a nejpozoruhodnější událostí večera je do pokoje vniklý sršán.
/předchozí díl: Jen trochu na rozjezd
/pokračování bude
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - na válečné stezce
Možnost pěšího dojití má i při denní porci 30+ kilometrů jisté hranice. A tak časem dojde i na stezky naučné, méně známé, ale nikoli méně zajímavé.
Klára Tůmová
Letošní poprvé
Po loňských "silných zážitcích" začala tentokrát outdoorová sezóna v obvyklém až lehce časnějším termínu. Cíl byl jasný. Místo, kde jsme byli naposledy v době počínajícího šílenství a zákazů.
Klára Tůmová
V Praze je...
..blaze? Draze? Nebezpečná džungle, do které neradno je se pouštět? Samá voda! V hlavním městě je především pořádně veselo.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - po stopách Keltů
Závist, Šance... Známá místa, oblíbené cíle výletů, ač tam v současnosti historii připomínají jen naučné cedule a občasná možnost si něco starodávného vyzkoušet.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Prokopské a Dalejské údolí
Přímo legendární místa, ikonické obrázky. Hle, ono se tam dá dokonce dojít pěšky, stačí překonat na vhodném místě řeku. A tak, když člověk tráví volný čas doma, není třeba smutnit...
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2022
Jako každý rok, i ten letošní přinesl malé i velké události, v souhrnu ovšem musím dát za pravdu tomu, kdo při loučení po vánoční návštěvě prohlásil, že "tenhle rok se nepoved". Tak se tu pokusím moc neprskat...
Klára Tůmová
Veselé Vánoce
Něco sem napsat musím, ale nic moc mě nenapadá, ono je to vlastně jedno, nemám ani pořádný text, takže tohle půjde pěkně mimo hlavní proud. Tak asi šťastný a veselý milí návštěvníci pravidelní i občasní.
Klára Tůmová
Tohle jsme stihli
I když to bylo asi těsný. Když jsem první prosincový den jela kolem, už bylo uklizeno, rekord z roku 2018 nepadl. (A letos bylo tématem partnerství.)
Klára Tůmová
Bylo nás šest
Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Klára Tůmová
Turistou v rodném městě - Barrandovské skály
Když člověk musí trávit dovolenou doma, protože nemá hlídání zvěře, mohlo by se to zdát k vzteku. Pro někoho ovšem nastal ideální čas konečně poznat nejrůznější zákoutí rodného města.
Klára Tůmová
Výprava za Mařenou
"Myslíš, že tam ještě je, nebo ji někdo ukradl?" Hm, to zní jako zajímavá otázka, tak co třeba vyrazit to zjistit?
Klára Tůmová
Když to člověk nestihne
To je pořád času dost. Přece to tam bylo vždycky. Tak tam prostě někdy vyrazím. Až... To už je jedno. Tenhle report nebude. Anebo jo? (Turistou v rodném městě/Toulky časem - Zoo na Zbraslavi)
Klára Tůmová
Anabáze (bez)internetová
Lidičky, hlavně se nestěhujte. A když už náhodou musíte, nestěhujte si internetové připojení. V tomto procesu je spousta slabých míst. Nebo jsem snad narazila na celou plejádu joudů???
Klára Tůmová
Když čert tento
Třetí březen strávený ve velkoměstě. Jednou za to mohla potřeba dělat věci správně a jít okolí příkladem. Podruhé nemilosrdná vrchnost. A potřetí? Inu, po období klidu se někdy všechno prostě... sype.
Klára Tůmová
Co při/odnesl rok 2021
Na pozadí veledůležitých událostí se děje spousta věcí, které nejsou důležité pro všechny, avšak pro některé konkrétní z nás nejsou úplně zanedbatelné.
Klára Tůmová
Vánoční očekávání
Už zítra budeme napjatě čekat na zvonek ohlašující, že Ježíšek nadělil, a hlavně, jestli dostal naše dopisy s přáním a zařídil se podle nich.
Klára Tůmová
Lesní tajemství
Komu se nelení, tomu se zelení. Tam, kde ještě lesy máme, o zajímavosti nouze není. Stačí cestou koukat (nejen) po značkách a občas zapojit fantazii.
Klára Tůmová
Ani mně se poslední dobou nějak nechce...
V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
Klára Tůmová
Kolemjílovské courání - Svatojánské proudy
"Štěchovická laguna když dřímá..." Aha, Babička Mary, která nezvládla volby, patří spíš k Pikovicím, pod Medník, jsme i na jiné řece, legendární Kocába je mrňavá a v rozkopané obci najít značku taky není jen tak.
Klára Tůmová
Není už černej...
Stačí, aby něco nicotného odmaskovalo problém daleko větší. A hned se ukáže, komu bylo vyměřeno moc málo. A co bude teď s oblíbeným "černej a bílej" nebo "černej a bílá"???
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 454x
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené