když uvážím, co už me vsecko pokousalo , ze me by asi zešedivěli.

hezký článek

Tos mě Klárko, vyděsila, kousanců do krve jsem už v útulku absolvovala pár. A vždy se utěšuju - očkovaní byli. Ale jeden vlastně ještě ne

Hlavně to musíš buď zvládnout sama, nebo jít na veterinu hned. Jinak, vzteklina u nás (s výjimkou netopýrů) nebyla přes 10 let. Po zranění známým zvířetem se tak už většinou neočkuje... A když náhodou, ve špitále strávíš jen dny a ne týdny. I když teda pořád nic moc.

No to byla situace. Mně asi také někdo škrábnul, a zůstaly mi však následky. Někdy mě popadne hrozný vztek jako dnes na naše IT.

To se mi taky stává. Je fakt, že poškrábaná jsem skoro pořád, jako malou mě kousla venkovní kočka a Cliff už mě za ten rok a půl kousnul třikrát. Už se mi ségra směje, že to snad přitahuju.

Hezky napsáno, i když tehdy to asi taková zábava nebyla

To fakt nebyla. Měla jsem chuť zdrhnout dřív, než si mě zapíše... Dneska už se tomu jen smějeme.

Tak to je něco! Taky jsme se nalítali na veterinu, jak se psem, tak s těmi, co pokousal, zase na chirurgii. Naštěstí vše dobře dopadlo

Naštěstí.

Klárko, kdepak, to je velký riziko, i když podle nějakých údajů nám ta vzteklina poklesla. Nicméně je to velmi nepříjemné. Jsem rád, že vše dopadlo v pořádku.

Myslím, že jsme dokonce čistá země. Ale tohle je z doby, kdy tomu tak ještě nebylo. Karynka byla tehdy fakt maličká, je dokonce možné, že jiné zvíře blíž nepotkala. Dnes ale dokážu ocenit předpoklad, že pacient kecá.

Ty máš ale zážitky

Tohle trochu spadá do kategorie nemusímmítvšechno.